Vzhledem k tomu, že se z jedné obyvatelky maloměsta, jehož část měla být zničena mafií[1], stala světová sportovkyně, rozhodla se mafie své záměry nerealizovat (aspoň ne v původní podobě) a vyvýšenou část města zachovat.
Jako výraz díků obdržel můj bratr pozvání ke K. na návštěvu, a to ještě před odjezdem P. na olympiádu. I když nechápu, proč zrovna on, neb se o to nijak nezasloužil, a když zápas P. přenášejí v televizi, vždy zuří, když se jí zrovna nedaří. Ale aby mi to nebylo líto, vzal mě s sebou.
Nevím, jestli to byl nejlepší nápad, protože jsem tam byl jaksi navíc a taky jsem to od první chvíle cítil. Ne že by se ke mně nechovali slušně, ale hlavní pozornost byla upřena na bratra a mě brali jako – jak se to říká, prostě nějaký křen. Ani s P. jsem vlastně vůbec nemluvil, jen jsme se potkali a pozdravili, ale to jen prošla kolem mne a kamsi šla. Asi na trénink.
Celé to bylo takové divné. Brácha potom kamsi taky zmizel s většinou osazenstva, což jsem zjistil poté, co jsem se uvnitř domu potkal s P. a vrátil jsem se do kuchyně (mám podezření, že ho vzali na prohlídku domu). Tak nezbylo než tam sedět a čekat na ně. Brácha už se nevrátil. Naopak lidí u stolu v kuchyni přibylo. Schylovalo se k obědu a já si teprve teď všiml, že se připravují hned tři hlavní chody. Bylo jasné, že K. asi čekají ještě víc lidí a že tam nemám už co dělat.
Tak jsem se rozloučil. Nikdo mě nezadržoval. V chodbě, která sama o sobě by vydala svým prostorem za jídelnu, jsem si půjčil lžíci k obutí. Jakmile se za mnou zaklaply dveře od baráku…
… jsem se vzbudil. No to byl zase sen! Kdybych měl fantazii, mohl jsem z toho udělat nějakou fabulační povídku, takhle jsem to zase jenom popsal. Nu což.
Ale nic ve zlém. Já věřím, že K. jsou normální rodina a že to u nich vypadá přece jen jinak.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.