aneb To nejlepší ze mne :)-

Moje apologie

8. 3. 2016 21:19
Rubrika: Ze života | Štítky: studium , vysoká škola , univerzita

Asi zase začnu publikovat nějaké články, poslední dobou se doslova sypou témata, ke kterým cítím potřebu něco napsat.

Jako nejakutnější vidím tuto věc. Poslední dobou, ba přímo v posledních dnech, jsem terčem útoků na mou osobu z důvodu mého distančního studia. A to v práci i ze strany rodiny. Chtěl bych ve své apologii uvést pár důvodů, proč si za studiem stojím a budu stát nadále. Kdyby někdo nevěděl, co je to apologie, tak v původním významu se tento pojem začal používat pro křesťanskou literaturu 2. století, kdy tehdejší křesťanští spisovatelé se snažili vysvětlit křesťanství tehdejšímu řeckému a římskému světu, obhájit ho před kritikou a pomluvami. Velkou roli tedy hrála funkce obranná. Ostatně, v dnešním slovníku má slovo apologie právě tento význam – obrana či obhajoba.

Sestavil jsem tedy sedmero důvodů na svoji obhajobu studia.

 

1. Mnoho lidí, kteří jsou proti mému studiu, nemá ani maturitu, natož aby jediný den strávili na vysoké škole. Námitky od takových lidí nemusím brát vůbec v potaz, protože vůbec nevědí, jaké to je.

2. Od lidí, kteří nemají ani tu maturitu a jsou proti mně, beru samotný fakt negace jako projev závisti. Prostě závidí, že já (možná) budu mít titul a oni ne.

3. Mám pouze tuto jedinou možnost. Podle vysokoškolského zákona se totiž každé studium na veřejné vysoké škole počítá do celkové doby studia, po kterou je možné studovat zadarmo. V případě ukončení jiným než řádným způsobem (tedy nedokončení školy) se za další studium stejného typu (po vypršení zbývající standardní doby) platí poplatek za delší dobu studia. A tento poplatek jde do desetitisíců za rok! Škola jej musí ze zákona vyměřit a není možné se mu vyhnout.

Je tedy jasné, že pokud zanechám školy, už nikdy se na žádnou další školu nepřihlásím. Mám prostě jedinou šanci v životě. Proto ji nechci zahodit bez boje.

4. Vyšší vzdělání znamená i lepší peníze. Vysokoškolák je zařazen do vyšší platové třídy. Znám člověka, který má hned dvě vysoké školy. Když se pak v jedné firmě ucházel o místo, na otázku, jaký si představuje plat, odpověděl něco jako: „Mně stačí tolik, abych vyžil“, čímž si de facto řekl o minimum. Personalista (nebo přímo šéf) ho jen kvůli tomu na to místo nevzal. Řekl, že firma nepotřebuje člověka, který si neumí vážit sám sebe, který má dvě vysoké školy a řekne si o minimum.

5. Před započetím školy, když už jsem ale měl jistotu přijetí, jsem dost dlouhou dobu bojoval sám se sebou, váhal, a dokonce ještě den před zápisem jsem byl rozhodnutý vůbec nezačínat. Ale protože už bylo pozdě odvolat a nahlásit, že nepřijdu, druhý den jsem se tedy sebral a dostavil se do školy, s tím, že to nějak dopadne. Buď že se rozmyslím a opravdu ani nezačnu, anebo že do toho teda půjdu. S tím, že to rozhodnutí bude definitivní a budu si za ním stát.

Nakonec jsem se rozhodl zápis uskutečnit a tou chvílí pro mne začalo platit heslo, které ve svém životě razím: Dal ses na boj, tak bojuj. A tak to prostě je. Něco vzdávat poté, co už člověk začne, to se prostě nedělá.

6. Každý začátek je těžký. U zápisu nás bylo takových 50 a hned v prvních týdnech jsme začali ubývat. Hned ze začátku s tím seklo asi 10 lidí. Možná měli různé důvody. Vsadím se, že se mezi nimi našlo i několik, kteří (jak jsem zmiňoval v bodě třetím) už předtím dělali nějakou VŠ a nedodělali, a zavčasu zjistili, že začnou platit poplatek a nechali toho. Nebo možná měli jiné důvody – zdravotní nebo co já vím.

I já začínal těžce, za začátku jsem si říkal, že to snad nezvládnu. Ale teď, když už je (aspoň v případě našeho oboru a ročníku) za námi výuka a před námi jen zkoušky a kolokvia, zjišťuju, že mi to jde. Některé předměty jsem totiž už úspěšně zakončil, pokaždé na první pokus, takže asi na to hlavu mám.

A hlavně jsem vydržel díky tomu, že od okamžiku zápisu jsem přestal pochybovat. Kdo pochybuje, nevydrží to ani první půlrok.

7. I kdybych z nějakého důvodu školu nedokončil (může se stát ledacos – náhlé zhoršení zdraví – i takový případ jsme ve třídě měli), nebudu litovat, protože si mj. rozšiřuju obzory. Vše, co se člověk může dozvědět, naučit, ho obohacuje. Investice (peněz i času) do vzdělání není nikdy marná.

A k tomuto bodu bych přidal ještě něco. Jako student mám nejen povinnosti, ale i různá práva a možnosti. Mj. možnost přístupu do univerzitních knihoven, k materiálům, knihám, ke kterým bych se běžně nedostal. Kolik lidí drželo v ruce Kancionál, čili Knihu duchovních zpěvů pro kostelní i domácí pobožnost (jinak Kancionál svatojánský)? A mám za to, že za dobu studia přijdu i k dalším pokladům literatury.

Nehledě na řadu různých možností, aktivit... I když to je spíš pro studenty denního studia, ne pro dálkaře jako jsem já.

 

Tak co, je tohle málo důvodů pro obhajobu studia? Nemyslím. A hlavně – jsem tu už nějaký pátek, mám vlastní rozum a jsem zodpovědný za svoje rozhodnutí.

Sdílet

Komentáře

s1rejda Musím říct, že mi je to srozumitelné. Závist je jedna věc, další je, že můžeš nevědomky mít taky vliv na svědomí svého okolí :-) Ale pohledal jsem, kde jsou blahoslavenství, a je to v páté Matoušově..., takže nakonec proč by ses nemohl i radovat?

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz