Pohřeb v Čechách

Asi je lepší mít v Čechách zámek (narážka na televizní film) než někoho pohřbívat. Nedávno jsme zas měli v rodině pohřeb.

Tentokrát však spíše z té vzdálenější rodiny – jak genealogicky, tak i geograficky, protože jde o část rodiny ze severních Čech. I v naší malé zemičce je to celkem daleko, tak se většinou vidíme jen na oslavách a pohřbech. A protože v Čechách nic slavit neumějí, tak jen na těch pohřbech. I tentokrát se pár lidí od nás z Moravy našlo, kteří auty vyrazili na pohřeb.

Já zůstal doma, a podle popisu jsem asi udělal dobře. Celé to stálo za všechny prachy, jak se říká. Nebožtík strýc byl věřící katolík, ale obřad byl ve smuteční síni. Bratrancovi synové totiž prohlásili, že do kostela nepůjdou, že to za nic nemají. No jestli já bych se kohokoli ptal, jak mám pohřbít svého otce! Aspoň že byl pak nebožtík uložen do hrobu.

Celé se jim to ale moc nepovedlo. Nekvalitní pohřební služba (i takové jsou), špatné zorganizování, kdy lidi stáli venku v mraze před zamčenou smuteční síní, ačkoli bylo už dávno po naplánovaném začátku obřadu… Samotný obřad byl podivný, nějaká ženská tam cosi blekotala, nic podstatného neřekla, pak se jim nějak zadrhly kolejnice, takže rakev nemohla odjet… Celé to působilo až směšně.

Uložení do hrobu nebylo o nic důstojnější. Pozůstalý syn, který vypravoval pohřeb, se za každou cenu snažil získat pravoslavného kněze, ačkoli nebožtík byl katolík. Dokonce pro něho jel 50 km autem. Pop se moc nepředvedl, kuňkal a nerozuměli mu ani lidi, kteří stáli nejblíž něho. Nikdo z toho nic neměl, účastníci pohřbu, kteří stáli vzadu a neslyšeli už vůbec nic, se tam začali nepokrytě bavit a smát se. Když pop použil to jejich pravoslavné kadidlo (trochu jiné než mají katolíci), lidi nevěděli, která bije, protože to v životě neviděli – bodejť, v severních Čechách. Nakonec pop odjel, resp. byl opět autem odvezen.

Za zmínku stojí taky, že veškeré pohřební věnce všichni (kromě nás z Moravy) okamžitě naházeli na rakev, ani jeden nezůstal u hrobu. Jenom naši z Moravy je nechali bokem, ale beztak to pohřebáci taky hodili dospod, když zadělávali hrob. K čemu jakési kytky…

Hostina se taky vyvedla. Původně byla na výběr tři jídla, pak ale v hospodě prohlásili, že mají moc guláše, takže se přednostně podával guláš (asi tak v 80%). Nejspíš to ale začali vařit teprve, když se hosté usadili, protože první porce roznášeli až po dvou hodinách, co lidi seděli u stolů. To už asi na některé bylo moc. Nejprve mrznout před smuteční síní, pak nemít nic z pohřbu a pak dvě hodiny hladovět.

Na cestu domů dostali Moraváčci nějakou výslužku. Koláč všech chutí a přísad s pizzovou bělobou kůrky snědl pes. Asi měl hlad, když mu tak šmakovalo. Čecháčci prostě neumějí ani péct.

Když jsem tam poslouchal popis, jak se naši měli na pohřbu, byl jsem rád, že jsem nakonec nejel. Ne že by Moraváčci byli ve všech směrech lepší. Viz můj loňský zážitek se svatbou (i když ta nebyla čistě moravská, ale internacionální). Ale pohřby a hostiny asi umíme líp. Vlastně by se o obou příhodách dal natočit nějaký televizní film. Nebo aspoň povídka.

P. S. Doufám, že se případní čtenáři z Čech neurazili. Jistě je mezi nimi mnoho poctivých věřících, i v těch severních Čechách. Taky bych chtěl vysvětlit, že slova jako čecháčci a Moraváčci nemíním nějak urážlivě, takhle u nás prostě místně mluvíme.