Víte, jak někoho na ulici zastavit, aby se s vámi dal do řeči? Zeptat se, jestli je místní.
To se takhle procházíte třeba Pelhřimovem. Nezáleží na tom, jestli tam bydlíte nebo dojíždíte za prací nebo jste si udělali výlet do Muzea rekordů a kuriozit. Prostě se někdo zeptá: „Promiňte, jste z Pelhřimova?“ A pak nezáleží na tom, jak odpovíte. Výsledek je totiž stejný. Obvykle vám někdo něco chce vnutit, zkrátka obchodovat.
Mně se tohle poprvé stalo v nákupním centru. Tehdy šlo o nabízení parfémů bratru jeden za tisícovku. Odolal jsem snadno, protože jsem zrovna šel nakupovat do Tesca, a mít co jíst je snad důležitější než se vonět parfémem. Nebo jednou – prohlížel jsem si za výlohou trafiky vystavená DVD a za mnou se opět odehrával podobný dialog jako ten popisovaný. Jedna paní zastavila druhou a zeptala se, jestli je místní. Oslovená řekla, že ano, a výsledkem byl úspěšný prodej, myslím, že šlo taky o parfém. Stejný výsledek by byl ovšem i v případě odpovědi ne.
Ale abych se dostal k tomu, o čem chci psát. V poslední době se mi něco podobného u nás ve městě stalo několikrát, a vždy šlo o – nabízení duchovní literatury buddhistického směru. To se takhle vydají z Čech mniši z nějakého buddhistického střediska až k nám na severovýchod a nabízejí knihy. Ono to většinou nejsou přímo mniši, ale třeba najatí sympatizanti s buddhismem. Je sympatické, že občas kromě knih nabízejí i nějakou zdravou laskominu z produktů, které pěstují na ekofarmě. Tím nepohrdnu nikdy, protože je to fakt vynikající. Se čtením ale u mne moc nepochodí.
Při prvním letošním setkání jsem se nebyl moc ochotný bavit, a na otázku, jakou čtu literaturu, jsem odpověděl, že sci-fi. Mladík nebyl moc výřečný, a tak to tehdy bylo rychlé. Pak mě ale dodatečně mrzelo, že jsem se víc neprojevil jako křesťan.
Nedávno, asi 3 týdny zpátky, jsem však dostal příležitost to napravit. Opět slyším otázku, zda jsem místní. Podíval jsem se pozorněji a uviděl jsem mladíka, říkejme mu třeba Saša (kam já na ty Alexandry chodím J) s takovou tou taškou na kolečkách a s vysokým držadlem. Bylo poznat i přes uzavřenou tašku (pršelo), že v ní jsou knížky. Takže mi to bylo jasné. A na otázku, co rád čtu, jsem řekl, že Bibli. Mladíkovi se rozzářily oči, že to je fajn, a hned mi nabídl „rozšíření obzorů“. A v té chvíli začala diskuze. Jedna z prvních věcí, o které se Saša zmínil, byla reinkarnace. I na to jsem měl už předem připravený argument. Řekl jsem, že kdyby nějaká reinkarnace byla, pak by i Ježíš musel přijít na svět opakovaně. Což je ale nesmysl, protože by to pak popřelo celou víru. Saša byl ale taky připravený. Začal mluvit cosi o tom, že reinkarnace se netýká čistých duší. Že když někdo žil prostě nějak správně, pak se nemusí znovu převtělovat. Jinými slovy mluvil o tom, že se to týká jen hříšných nečistých lidí. Nebo tak něco.
Nemínil jsem to dál rozpitvávat, stejně by to bylo tvrzení proti tvrzení. Pak jsme se ještě chvilku bavili i na jiná témata. Závěrem mě napadlo zeptat se, co by dělal, kdyby v mé osobě natrefil na katolického kněze. Řekl, že i s takovými se setkává, a že pokud kněz není zabedněný, tak si i fajn popovídají. Asi jako já s ním. Nakonec jsem, i když tentokrát s sebou neměl žádný pamlsek, přispěl nepatrnou částkou na jejich aktivity. A za to jsem prostě musel dostat knížku. A tak mám doma výtisk Vědeckého poznání duše. Ale nevím, co s tím budu dělat.
Asi to nabídnu k prodeji na Aukru, a pokud se nikdo nechytne, poletí to do kamen. Možná tam sice jsou nějaké zajímavé poznatky z oblasti psychologie, tuto vědu ale moc nemusím. Holt, tak to dopadá, když se člověk dá do řeči s buddhistou. Ale vlastně s kýmkoli jiné víry. Proč se musí každý snažit přesvědčovat katolíky o své pravdě? Saša by byl špatný buddhista, pokud by se nechal přesvědčit křesťanem, ale i já bych byl špatný křesťan, kdybych se nechal přesvědčit buddhistou, kor takhle pod podloubím.
Příště, až k nám zase přijedou, doufám, že s sebou budou mít něco dobrého na zub. Pak se u nich i zastavím. Jinak ale ne.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.