Týden bolesti

Prožíváme právě oktáv modliteb za jednotu křesťanů. Tak si chvílemi říkám, že je to spíš týden bolesti nad jejich nejednotou, a jestli to má vlastně smysl, když je stejně jasné, že k té jednotě nikdy nedojde. A to z jednoduchého důvodu – pro rozdílnost věrouky. Ano, je krásné, že máme společného jmenovatele, všichni vyznáváme jméno Ježíš. Kdo tak činí, je hoden úcty, ať už jsou jeho cesty k trojjedinému Bohu jakékoli.

Ve velké většině ostatních věcí ale panují různá stanoviska. A to je bolestné zvláště ke světu kolem. Co si o nás musí myslet někde tisíce kilometrů odtud na misiích? Oprávněně se ptají, kteráže církev je tedy ta pravá, když jich je tolik, oprávněně poukazují na naši roztříštěnost.
To bych docela rád věděl, co říkají na misiích lidé z protestantských a podobných církví, když takových církví jsou stovky. Že zrovna jejich je ta pravá? Nemůžu si pomoct, ale nejednotnost působí právě nekatolíci. Jak už jsem psal kdysi v jiném článku, dříve (a dlouho!) nebyla jiná církev než všeobecná, univerzální. A i když došlo v 11. století k jakémusi rozdělení církve, nešlo o rozdělení v otázce nauky, ale o to, že vznikly vlastně dva směry téže církve – západní a východní. Ve všem jsou ale zajedno, jen mají jinou formu. Co oproti tomu nabídli o něco později luteráni, kališníci a spol., mch. také vzešlí z katolíků?
Právě tehdy začala ta nejednotnost, která se táhne dodneška, po staletí. Je tedy bláhové myslet si, že co nevidět dojde k zásadnímu obratu, byť si to papež blahé paměti Jan Pavel II. nejspíš přál. Těžko už bude jedna církev, věroučně sjednocená. Nekatolíci nemůžou být členy všeobecné církve už z principu toho, že by museli přijmout celé její učení, celou nauku – včetně všech bodů, které kdysi zavrhli. A k tomu těžko budou ochotní.
Postavit navíc snahu o jednotu pod mariánský plášť se mi taky nezdá zrovna dobrý nápad. Všichni známe postoj nekatolíků k Ježíšově matce a ke svatým obecně. Těžko ho budou na jeden týden v roce měnit jen kvůli ekumenickým snahám.

Aby to nevyznělo tak, že je článek namířen proti nekatolíkům – kdo mě zná, ví, že tomu tak není. Znovu opakuju, že každý, kdo vyznává jméno Ježíš, je bratr ve víře a je hoden úcty. Všem křesťanům se dostalo milosti víry a příslibu spasení, které není v žádném jiném jméně než ve jméně Ježíš. Ale pochybuju, že by ještě někdy církev byla tak jednotná, jak tomu bylo kdysi, a že by týden modliteb za sjednocení křesťanů měl až takový efekt, aby k tomu došlo.