Pár dalších úvah o křížové cestě

Některé komentáře pod mým předchozím článkem o nedělní křížové cestě mě inspirovaly k napsání doplňujícího článku, ve kterém bych se chtěl tématu věnovat i trošku víc z jiných pohledů.

Nejprve pár poznámek.

1) Zpívaná mše není opakem tiché mše. Tichá mše je zcela bez zpěvu, zatímco při nezpívané mši se můžou zpívat třeba písně z kancionálu nebo zhudebněný responsoriální žalm. Termínem zpívaná mše se označuje, že liturgické texty zpívané při mši svaté jsou knězem (a v odpovědích lidem) zpívány. Např. ve farnostech, kde přes týden nemají varhaníka (jako je ta naše), se přes týden zpívá „a capella", tedy písně z kancionálu se normálně zpívají, i bez varhan. Tím, že kněz v době postní nemívá zpívané mše, jsem měl na mysli, že nezpívá liturgické texty.

2) Křížová cesta není samostatnou liturgií, je to pobožnost a tuším i svátostina. Jako taková může být součástí liturgie (při mši svaté), častěji je však samostatně (mimo mši, např. po ní) a nemusí se ji člověk modlit jen v kostele. Můžeme se ji pomodlit i soukromě, doma. Pokud vím, tak třeba Radio Proglas ji vysílá v postní době každý pátek odpoledne, a to mimo mši (ta je vpodvečer).

Tím jsem chtěl vyjádřit, že až tak úplně nesouhlasím s tvrzením, že křížová cesta v neděli je dobrá pro toho, kdo se do kostela nedostane přes týden, tak aby byl aspoň na nějaké pobožnosti. Právě proto, že se ji člověk může pomodlit i sám, takže nemá výmluvu, že se přes týden nedostane do kostela. Ano, v kostele je ta výhoda, že jsem součástí společenství, které se celé v tu chvíli modlí, a většinou je přítomen i kněz. Ale ani jedno ani druhé není podmínka. Už jsem byl několikrát účasten pobožnosti křížové cesty, kde byl buď jenom jáhen anebo byla zcela v rukou laiků - mládeže, společenství žen... A vůbec nebylo podstatné, že tam nebyl kněz. Naopak, ta „mládežnická" KC mi tehdy hodně dala, měli to super zpracované, na pozadí KC rozebírali aktuální události ze společnosti, ze světa, a dávali to do souvislostí s životem křesťana... To bylo něco zcela jiného než předtištěné texty v kancionálu! Přál bych to zažít každému.

3) Ještě jedna poznámka k tomu spojení nedělní mše sv. s křížovou cestou, jak jste napsali, že „nedělní" křesťané jindy do kostela nepřijdou. U nás ve farnosti je to tak, že KC v neděli u nás taky bývá (co dva týdny)  - ale mimo mši. Tzn., že dopoledne máme normálně mši svatou a odpoledne v 16 hod je extra pobožnost křížové cesty. Takže stejně, pokud někdo váží jakž takž tu jednu cestu do kostela za týden a kněz KC nepřipojí ke mši svaté, extra znovu odpoledne takový člověk už do kostela nepůjde. Toto je tedy tak trochu vyvrácení argumentu, že KC v neděli se dělá právě pro „nedělní" křesťany. Než by takový člověk se odpoledne znovu oblékl, to se raději pomodlí v teple domova.

Tolik poznámky. Teď mě ještě napadlo pár věcí.

Jako nikde není psáno, že KC se musí modlit lid jen v kostele a za přítomnosti kněze, nikde taky není psáno, že se KC může nebo dokonce musí modlit jen v době postní. Může se pochopitelně modlit i mimo postní období. A jsme-li kupříkladu na nějakém poutním místě, na kterém je i křížová cesta (třeba Sv. Hostýn), je pomalu hřích toho nevyužít. A tak bych rád nadhodil otázku a zeptal se hlavně zastánců nedělních křížových cest - co myslíte, je KC vhodná i v době velikonoční?

Podle mě ne, a to i tehdy, jsem-li na poutním místě a je to ve všední den (nejen tedy v neděli). Protože tak jako v postní době při křížové cestě s Kristem prožiju všechny události umučení, o velikonocích se zase s Kristem raduji z jeho zmrtvýchvstání, z toho, že přemohl smrt a vykoupil mě osobně z hříchů. Proč bych měl tedy opět prožívat pašije, když se mám radovat?

Stejně tak je asi málo rozšířená modlitba KC v době adventní nebo vánoční. Ale je to vlastně logické - tak jako vánoční koledy nezpíváme mimo vánoce, stejně tak je prostě nejvhodnější doba pro prožití křížové cesty v době postní nebo v mezidobí.

Nedávno jsem byl opět v kostele ve městě, tentokrát v pátek, a právě proto, že jsem věděl, že po mši sv. bude pobožnost KC. Bylo to v režii mládeže, i když kněz a jáhen tam byli, ale pouze doprovázeli. Mládež měla i vlastní hudební doprovod, na kytary (ta páteční mše přes školní rok bývá spíš pro mládež). Nebylo to úplně jako ta fenomenální pobožnost, které jsem byl svědkem před léty za VŠ studií, ale též to bylo něco jiného, než když se člověk modlí sám doma. Ještě párkrát bych chtěl tuhle příležitost využít a už se těším na tento pátek.

Přeji každému, aby se na společnou pobožnost KC v době postní dostal, a to tehdy, kdy mu to bude vnitřně víc vyhovovat. Je to opravdu něco jiného ve společenství než sám doma.