Trošku opožděně přidávám svůj příspěvek k dalším článkům tak či tak se věnujícím Listopadu 1989. Ale ono je takové téma stejně nadčasové. Píšu to s velkým L, protože to považuju za důležitý mezník v naší společnosti, podobně jako svého času tímto mezníkem byl třeba... no třeba Vítězný únor :D
Ale teď vážně. V době těchto událostí mi chyběl asi měsíc do 11 let věku. Moc jsem to teda neprožíval. I když na jakousi zvláštní atmosféru ve škole si pamatuju, ale nic víc. Já vlastně vůbec nebyl nějak moc ovlivňovaný komunistickými věcmi. V první třídě jsem chodil do Jiskřiček, ale pak jsem se dlouhou dobu léčil mimo domov, a když se mě po návratu zeptali, jestli budu chodit do Pionýra, nijak jsem se k tomu nevyjádřil. Takže to nějak vyšumělo. No a v páté třídě „to prasklo", dřív, než do nás začali hustit marxistické učení. Jediné, co tedy znám dodneška, a to asi díky docela dobré hudební paměti, je Internacionála :D
Po tomto osobním úvodu konečně k tématu. Je jisté, že pád komunistického režimu (bohužel jenom režimu, komunismus žije dál včetně přesvědčení těch, kteří mu propadli, že tato věc může fungovat) je pozitivní věc. A můžeme být rádi, že v našich končinách padl sice po dlouhé době, ale padl. Na Kubě, v Severní Koreji a jinde je dodneška, a v dohledné době nehrozí, že by padl. Navzdory tomu, že píšeme rok 2009.
Jedním z hlavních plusů je svoboda. Ta nám přinesla i další věci. Cestování do zahraničí, které nám rozšiřuje obzory a poznání světa. Jak to vypadá jinde, se můžeme přesvědčit na vlastní oči a nespoléhat se na propagandu jiných. Dále máme možnost svobodně vyjádřit názor, aniž bychom za to šli do vězení. Při letošním výročí 17. listopadu pokřikovali lidé na prezidenta „Hanba!" a nic se jim nestalo. Tohle by bylo předtím nemyslitelné (a nejen v komunismu, vzpomeňme na urážky císaře pána). Dalším z relativních plusů je „vláda lidu", demokracie. Jenže se ukázalo, že s ní neumíme moc zacházet.
Pokud jde o tu svobodu - ano, máme svobodu. Můžeme vycestovat. Ale kdo na to má? Zvláště v dnešní době. Ale i kdyby nebyla krize - vždy platí, že bez peněz do ciziny nelez. Ekonomové hovoří o průměrné mzdě, většina lidí ji ale na výplatních páscích v životě neviděla. Jezděte do ciziny za minimální nebo jen o málo vyšší plat!
* * *
Slovo mzda mě krásně uvádí do další oblasti - pracovní právo. V jednom vzdělávacím kurzu rozšiřujícím kompetence pro trh práce, kterého jsem se účastnil, jednou lektorka řekla větu, o které jsem myslel, že jsem špatně rozuměl. Řekla, že v naší zemi je pracovní právo a vůbec celá tahle oblast sto let za rozvojovými zeměmi. Myslel jsem, že jsem se přeslechl a správně mělo být rozvinutými zeměmi. Ale trvala na svém.
Vlastně je to pravda. Už jenom výše platů. Jedni vydělávají desetitisíce nebo i statisíce, druzí žijí za minimální mzdu. Ovšem zvláště v dnešní době jim nic jiného nezbývá, protože dnes je lepší i špatně placená práce než žádná. Když v práci „svobodně vyjádříte názor" (když už přece máme tu svobodu), tak vás sice nezavřou, ale zbaví se vás. Každý je nahraditelný a na vaše místo, byť za minimální mzdu, čeká 50 dalších. Takže si podnikatelé takové jednání můžou dovolit. Co jim záleží na člověku!
Příklad z rodiny. Moje švagrová získala práci jako securiťák. Hlídala velkosklad. Podepsala ovšem smlouvu s fixním platem, a to s tím nejnižším. Tedy 8 000 Kč hrubého. Přitom dělala dvanáctky, denní, noční, víkendy (ostraha tam musí být pořád, že). Přesčasy jí nezaplatili vůbec, noční příplatek sice dělal 10%, ale z čeho ho vypočítat, že. Nakonec tedy rozpočítali částku za měsíc, vydělili počtem hodin v pracovním měsíci, a vyšlo jim nějakých 45 Kč. A 10% z toho je 4,50 Kč. Takže příplatek za noční směnu byl čtyři padesát za hodinu a za celý měsíc to hodilo směšné 364 Kč. Nejhorší ovšem bylo, že víkendy, i když byly odpracovány, nebyly v příplatcích započítány vůbec!
Jak je to možné? Inu, neměla to ve smlouvě. Já jsem taky jednu dobu dělal o víkendech a před nástupem jsem musel podepsat souhlas s nerovnoměrným rozložením pracovního týdne, což se mi moc nelíbilo, ale pak jsem zjistil, že to chrání nejen firmu, ale i mne. Byl jsem chráněn právě od takového jednání. Jenže švagrová nic takového nepodepsala a jak říkám, neměla to ani ve smlouvě, takže nedostala nic navíc.
Byla se poradit i na úřadě práce s jejich právníkem a bohužel nenadělá s tím nic. Právník jí řekl, že o takových případech ví, že se to děje, ale že s tím nemůžou nic dělat, protože takoví zaměstnavatelé jsou dobře krytí.
O tom, že šéf švagrové vyhrožoval vyhazovem, jenom jak bude volat na účtárnu, ať se tam na to podívají, už se ani podrobněji zmiňovat nebudu. Což stvrzuje má slova o tom, že takovým lidem vůbec nezáleží na ostatních, uvažují ve stylu „nechceš, nelíbí se ti, seženu jiného". Přitom oni sami určitě neberou takové směšné peníze, ti si přijdou na mnohem víc.
Abych dokončil to s tou švagrovou. Nakonec na účet dostala neuvěřitelných 7 900 Kč čistého, za 190 odpracovaných hodin, a z toho 8 nočních směn a nepočítám víkendy! A to ještě nadvakrát. No nakonec se na ni usmálo štěstí. Sami jí volali z předchozí práce, že ji berou zpět. Tak se toho chytla a i když má teď smlouvy vždy jen po týdnu, zatím se drží.
A taky příklad mimo rodinu. V jedné automobilové továrně známé firmy, kterou nebudu jmenovat, taky nemají na růžích ustláno. Povinné přesčasy, navíc taky ošizené na příplatcích, jsou slabým kafem oproti přestávkám, které probíhají tak, že dělníky naženou ven před vrata, která se za 10 minut zavřou. Kdo to nestihne dovnitř, zůstane venku do další směny a musí si zameškanou dobu odpracovat poté. Bývalý synovcův kolega z práce se tam nechal nalákat, opustil dobrou práci jen kvůli vidině o něco vyššího výdělku, a nakonec odtamtud odešel po prvním dni. Prý se to tam nedá. Do předchozí práce ho pak už nevzali. Teď sice něco má, ale už to není ono jako v té první práci.
* * *
Koukám, že jsem se na jedné věci trochu moc rozepsal, tak si další nechám napříště, ať vůbec máte chuť dočíst do konce :D
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.