Velehrad je prostě Velehrad

Tenhle článek je jedním z těch, které jsem původně nezamýšlel, ale něco mě inspirovalo. Konkrétně jiný článek na Signálech. Majiik píše, co pro ni znamená místo Velehrad. A tak bych chtěl dát do placu svoje úvahy. Předně ale děkuji za její článek, pár věcí jsem si uvědomil.

Byl jsem na Velehradě jenom jednou. Vůbec ne na nějaké slavnosti sv. Cyrila a Metoděje. Naopak jsem tam jednou zajel „jen tak", ve všední den, kdy nebyla žádná slavnost, chtěl jsem hlavně poznat to poutní místo. Nebyl jsem tam ani na mši sv., protože byla až někdy vpodvečer, a já to měl jen jako jednodenní poutní výlet, bez ubytování, ráno jsem odjel z domu, večer přijel. Nemohl jsem tedy čekat až na mši sv.

Lidí bylo málo, žádné tlačenice, nikam jsem nespěchal, v tichu baziliky jsem mohl trávit, kolik času jsem chtěl. Moc se mi to líbilo. Plný pozitivních dojmů a krásného setkání s Bohem jsem odjel domů. Takhle si tedy Velehrad pamatuji.

To, jak je Velehrad plný každoročně začátkem července, je s tímto v přímém kontrastu. Tohle jsem ale už nezažil. Neříkám, že větší množství lidí je špatné. Ale chápu to asi takto: proč přijet na Velehrad pátého července kvůli mši svaté? Jistě, atmosféra a prožití liturgie ve společenství tolika lidí vyznávajících téhož Boha je určitě úžasné. Ale nevidím rozdíl, jestli jsem v ten den na Velehradě nebo ve své farnosti. To hlavní je přece v obou případech stejné - setkání s Kristem. A stejné jsou i jiné věci - stejné liturgické texty, stejná píseň... To, že na Velehradě jsou biskupové, ještě není důvod tam jet jen kvůli tomu, abych je viděl. Stejný prožitek z liturgie přece můžu mít i doma, s naším místním knězem a s mnohem menším farním společenstvím.[1]

Navíc když ty mše sv. každoročně přenáší jak rozhlas, tak televize. Když chci vidět, jak to na Velehradě vypadá, můžu nejdřív zajít na mši sv. u nás doma a pak pustit pozdější přenos v televizi. Osobní setkání s Bohem je hotovo a teď se můžu podívat i, jak to tam vypadá, pustit si to navíc.

Jistě, je tam každoročně i doprovodný program. Ale zase - koncert v předvečer slavnosti je opět přenášen televizí, znamenalo by to už dlouho dopředu zajistit nějaký nocleh, a jak už jsem napsal - přijet jen na mši sv. se jednak nevyplatí, jednak je to až na ty biskupy a větší množství lidí stejné jako doma.

Mám prostě rád ten klid, který jsem zažil, když jsem tam přijel mimo hlavní pouť. Z internetových stránek velehradské farnosti jsem zjistil, že nějaké velké množství poutí tam přes rok není. Není divu - není to mariánské poutní místo, aby tam poutníci proudili po celý rok. Jako každý svatý, kromě Marie, i Cyril s Metodějem jsou v církevním kalendáři jen jednou ročně. A většina pravých poutních míst právě není zasvěcena konkrétnímu svatému (to už musí být něco)[2], ale jde o mariánská poutní místa. Tím, že Velehrad je v naší zemi čestnou výjimkou, je mi tím víc sympatický.

Jediné, co mi tedy vadí, je, že je tam pouze podvečerní mše, takže jako jednodenní poutník se zúčastnit nemůžu. Což vadí pak při jedné věci. Ve výčtu dnů, kdy je možné na tomto místě získat plnomocné odpustky, je totiž uvedeno mj.: jednou za rok v libovolný den, který si zvolí sám věřící a pomodlí se zde Otčenáš a Věřím. Takže nemusím vůbec jezdit pouze ve dny, kdy je nějaká titulární slavnost. Jenže jak je známo, jednou z podmínek k získání odpustků je i osobní účast na mši sv., a to s ohledem na podvečerní čas nemůžu stihnout. Ale jak už jsem napsal, je to dáno charakterem místa, tím, že jde o klasickou farnost, akorát prostě s několika poutěmi v roce.

Budu rád, když v případných komentářích vyjádříte někdo svůj názor, jak to vidíte vy. Pokud jste na tomto místě byli, máte to raději s množstvím lidí nebo s klidem baziliky?

[1] A přece nemůžou být všichni věřící na Velehradě, to ani nejde. I když při rekordní pouti tam bylo na sto tisíc lidí...

[2] I když se jako pouť dá označit každé patrocinium, v každé farnosti, kde mají tzv. titulární pouť