O přijímání pod obojí způsobou v praxi

Letos na slavnost Nejsvětější Trojice jsem byl na pouti v nedalekém městě, kde mají takto zasvěcený kostel. Liturgie byla slavnostnější, měli jako hlavního celebranta hosta, dominikána z Olomouce, který vyučuje na teologické fakultě, takže na téma svaté Trojice rozhodně odborník. Po mši svaté bylo i pohoštění na farní zahradě, kde jsem potkal i svoje známé, které jsem dlouho neviděl, pokecali jsme... Měli tam dokonce i dechovou hudbu, která venku hrála. Počasí přálo. Všechno krásné.

Přesto tomu něco chybělo. Bez většiny z výše uvedeného bych se obešel. I tak jsem tam jel vlastně proto, abych se po nějaké době viděl s tím dominikánským knězem, kterého osobně znám. Setkání s Kristem by přece bylo stejné i v naší farnosti. A ty ostatní věci - živá hudba, bábovky, svařené víno - bez toho se klidně obejdu. Všechno tohle bych vyměnil za jedinou věc - za přijímání pod obojí způsobou. To zde naprosto chybělo, dokonce ani ministranti nedostali podobojí.

Trošku už jsem o svém postoji k eucharistii psal v jednom z prvních mých článků, takže by to u mě nemělo udivovat. Ctitel eucharistie, navíc když má za biřmovacího patrona jiného ctitele eucharistie, nemůže psát jinak.

Proč není slavnostnost liturgie ještě více zdůrazněna přijímáním podobojí? Teď nemám na mysli jen tu jednu konkrétní farnost, ale obecně. Jak jsem vypozoroval za ta dlouhá léta, většina farních diecézních kněží myslí ve stereotypech a podobojí prostě nedají, kdyby co bylo. Ukázkovým případem je náš kněz ve farnosti, který dává podobojí POUZE na Zelený čtvrtek. Jednou za rok. To je trochu málo, ne?

A za dob mých studií a krátce po nich, kdy jsem byl více mimo domov než doma, jsem byl na Zelený čtvrtek v jedné farnosti, kde ani při této příležitosti nedal kněz podobojí! Takové kněze můj biřmovací kmotr nazývá farmáři. Nejprve jsem myslel, že jsem se přeslechl, ale je to správně. Farmáři, protože pro takové kněze jsou věřící jen stádo, které nějak spravují a jen oni jsou ti jediní, kdo můžou všechno a ostatní jsou nic.

Jasně, nejsou všichni kněží takoví (naštěstí), ale jednou za rok je opravdu málo, zvláště ve srovnání s vlastním přijímáním těch kněží. Proč aspoň ty různé větší slavnosti nejsou zdůrazněny přijímáním podobojí? Patrocinium, Narození, Zmrtvýchvstání Páně, mariánské slavnosti, výročí posvěcení kostela... To všechno jsou příležitosti, kde by se to mohlo uplatnit i tam, kde je konzervativní kněz.

Nebo by se to mohlo uplatnit při příležitostech, které jsou ojedinělé, neopakovatelné. Různé slavnostní bohoslužby u příležitosti nějakého výročí, posvěcení nového kostela, svěcení nového biskupa, pouť diecéze k jejímu výročí založení, návštěva papeže, pouť vícero národů na jedno místo... Možností je celá řada a všechno tohle je jen jednou, nebude se to opakovat. Proč to tedy neudělat nevšedním? I když je jasné, že organizačně při masové účasti je to ještě složitější než se původně počítalo.

Ty dominikány znám docela dobře už dost dlouho, už několik let znám všechny novice, kteří po roce noviciátu odjedou na studia do Francie. Když mi pak při návštěvě Olomouce vykládali, jak ve Francii se přijímá podobojí při KAŽDÉ mši, i při té nejobyčejnější ve všední den, nevěřil jsem vlastním uším. A navíc ne tak, jak u nás, namáčením, ale pijí přímo z kalicha! Při každé mši! To jsem opravdu zíral. Tak takhle nekonvenční nejsem ani já, být knězem, tak bych to takto nepraktikoval, ale o těch nedělích a větších svátcích - proč ne? Stačí si „vychovat" ve farnosti někoho, kdo pak může vypomáhat s podáváním, přijme třeba akolytát, a takových lidí může být víc. Jenže opět jsme u osoby kněze - on je ten, kdo musí chtít. V naší farnosti ovšem lze doufat ve změnu smýšlení kněze asi stejně marně jako v nalezení života na jiné planetě.

Jasně, nemůžeme srovnávat Francii a ČR, jiný kraj = jiný mrav. Ale kvůli tomu setrvávat na stereotypech, které navíc nejsou k prospěchu věci, je tristní. Už slyším námitky - vždyť přece každá způsoba obsahuje v sobě zároveň způsobu druhou, není tedy podstatné, která z nich se podá. Je to pravda, ale jak už jsem napsal - sváteční liturgie je tímto více zdůrazněna jako sváteční, navíc je to přímé plnění Kristových slov „vezměte a jezte, vezměte a pijte VŠICHNI". On neřekl „vezměte a jezte... vezměte a pijte APOŠTOLOVÉ" (= kněží), měl na mysli i učedníky (laiky).

Stejně tak musím odrazit druhou případnou námitku. Někdo by mohl říct: „tak se sám staň knězem a pak si můžeš o tom rozhodovat sám, můžeš i do velké míry ovlivnit hudební složku liturgie" (další můj bol), „můžeš spoustu jiných věcí". Ano, ale podstatné je, že toto povolání necítím. Kristus si volí nás a ne my Jeho. Je to krásné povolání, vážím si ho nejvíc ze všech, ale není pro mne. Mně zbývá jen snažit se ovlivnit smýšlení lidí třeba svými články zde. I když ti praví, ti, u kterých bych to nejvíc chtěl, si to zrovna nepřečtou.