Česká pirátská strana zaregistrována. Je to dobře nebo špatně?

Ministerstvo vnitra zaregistrovalo v uplynulých dnech Českou pirátskou stranu. Po překvapivém úspěchu obdobné strany ve Švédsku ve volbách do EP, kde dotyčná strana získala jedno křeslo, je to už druhá rána v krátkém období. Rána čemu? Řekl bych, že filmovému a hudebnímu průmyslu. Všem, kteří vytvoří nějaké dílo. A taky základnímu Desateru.

Na stránkách ČPS jsem se mj. dočetl: Cílem České pirátské strany je vytvoření politické síly, která by prosazovala respekt k elementárnímu právu člověka na svobodné šíření přijaté informace a striktní ochranu soukromí občana jako odraz změněné reality informační společnosti 21. století. Hlavním cílem strany je myšlenkový posun společnosti a hlavních politických sil ve vztahu k problému copyrightu, patentového práva, ochrany soukromí a svobody.

Jinými slovy zlegalizovat stahování veškerého obsahu na internetu, dosud chráněného autorskými právy a zákonem. Organizace tohoto typu hlásají, že velké produkční a distribuční společnosti mají z prodeje nosičů tak obrovské zisky, že ani nelegální stahování je nemůže položit na lopatky. Že výroba a náklady na zboží jsou mnohem nižší, než za kolik potom titul jde do prodeje. A že kdyby ceny nosičů byly přijatelné, nestahovalo by se nelegálně tolik.

Tohle je ale hodně zjednodušující pohled. Nabízím pohled taky z jiných stran:

1)      Každé vytvořené dílo nebo předmět je duševním nebo fyzickým vlastnictvím jeho autora. Mnohdy z prodeje těchto děl či výrobků žije. Soukromý výrobce ponožek žije z toho, že prodává ponožky, zpěvák žije z toho, kolik prodá nosičů. Jen málo lidí, zvláště v českých podmínkách, má takový úspěch jako Karel Gott, který kdyby už nikdy nikde nevystoupil, tak má do konce života vystaráno. Většina interpretů se musí snažit, aby lidi na jejich koncerty chodili a kupovali si alba.

2)      Zlegalizováním stahování by samotná existence distribučních firem, hudebních vydavatelství a podobných subjektů ztratila smysl. Proč dále vydávat filmy a hudbu, když to nikdo nebude kupovat? Jenže pokud se nebudou dále vydávat fyzická CD a DVD, nebude ani co stahovat, protože nejprve stejně musí být ta fyzická placka, někdo ten originál prostě MUSÍ mít, aby ho mohl šířit dál.

3)      Nejde jen o zisky distribučních firem a vydavatelství, ale i o další subjekty. Mnohým videopůjčovnám hrozí zánik, některé už dokonce musely skončit. Proč? Opět je na vině nelegální kopírování. Jeden člověk si tedy půjčí originál, ale doma to zkopíruje, pak to zpracuje v počítači, hodí na internet, odkud si to stáhnou pak třeba další tisíce lidí. Je jasné, že z prodeje jednoho filmu nemůže mít ani mamutí koncern zisk, a z půjčení jednoho DVD nemůže mít zisk videopůjčovna.

4)      Podobně je to taky u kin. Kdysi se chodilo do kina téměř masově, dnes stačí, aby jeden člověk v kině načerno v den premiéry film natočil, a druhý den to rozšíří na internet. Kina z jedné projekce mít zisk nebudou, což je nutně likvidační.

5)      Dokud nebyl internet, dokud vůbec neexistoval, nikoho ani nenapadlo, že by ochrana autorských práv byl nesmysl. Dokud neexistovala možnost kopírování nebo dokud byly příslušné mechaniky velmi drahé, takže si je málokdo mohl dovolit, kupovaly se originály, i když stály mnohem víc než v dnešní době. Cena placek dnes klesá každým dnem, DVD se dají koupit i za 50 Kč, a přesto i tohle je pro některé lidi „moc" a nejraději by měli všechno hned a zdarma.

Tak tohle jenom pár postřehů, které mě napadly. Přiznám se, že sám jsem si párkrát něco z internetu stáhl. Ono ač je to pomalu k neuvěření, ne všechno se dá sehnat kdykoli. Český trh je např. natolik malý, že většinou se nevyplatí nějakou lokální věc vydat vícekrát. Prostě to jednou vyjde, vyprodá se a konec. Proto jsem si stáhl třeba alba Pepy Nose z 90. let. Originály už dávno nejsou, podruhé to nevyjde. Kdyby snad nějakým zázrakem ano, byl bych mezi prvními, kdo by si to koupil.

Navíc si nemyslím, že by o reedice byl až tak malý zájem. Když v roce 1996 vyšlo v reedici album Věry Martinové Dál jen vejdi, zmizelo z pultů rychlostí blesku. Udělal jsem dobře, že jsem ho hned koupil. Když v roce 2003 vyšla znovu některá alba Petera Nagye z 80. let, sám jsem z nich sehnal jenom dvě ze čtyř. Jen se po tom zaprášilo. Divím se, že vůbec aspoň něco vyšlo. Vyšlo, ale nedomyšleně - chtělo to větší náklad. Občas politiku vydavatelských firem prostě nechápu.

V takovém případě mi nezbylo než buď se smířit s tím, že dané album nebudu mít vůbec, nebo využít vod internetu. Na rozdíl od mnohých všechno ale užívám pro vlastní potřebu a potěšení, nikdy jsem s ničím nekšeftoval. Mám jednoho nejmenovaného příbuzného, který s CD a později s DVD kšeftuje snad odjakživa. Už v roce 2001 mi ukazoval seznam téměř 2 000 hudebních alb, které měl ve svém počítači a přepaloval je pro své zákazníky. A to tehdy ještě nebyla DVD! K dnešnímu dni musí mít jak filmů, tak hudby, na mnoho a mnoho tisíc. Raději to už ani nechci vědět. Má několik pevných disků, které jenom mění podle potřeby.

Tak tomu teda říkám extrémní případ. Jeho někdo nahlásit, tak jde sedět snad do smrti. Anebo by ho pustili teprve, až by zčernal jako Ray Koranteng. A to je další aspekt, který jsem ještě nezmínil. Že lidi často nestahují z netu jen to, co potřebují nebo chtějí pro vlastní potřebu, ale takzvaně „na zakázku". Něco jim z toho kápne a víc je nezajímá. Šmelina tu byla vždycky, jenom teď má jiné formy.

Česká pirátská strana se ohání jakýmisi pseudoprávy, ale přitom sama omezuje práva jiných. Práva na vlastní výdělek, na to, že se mají druzí lidi čím živit. V důsledku jejích „práv" se zavřou kina (lidi přijdou o práci), půjčovny (lidi přijdou o práci), přijdou o práci všichni, kteří pracují v tom hudebním a filmovém průmyslu. A naco potom točit filmy, když se ani neobjeví v kině? Naco by se zpěvák obtěžoval s natočením alba, když si ho nikdo nekoupí?

Inu, všechno souvisí se vším. Možná si ČPS představuje, že všechno jednou bude jen na internetu, fyzicky se nebude nic vydávat a všechno bude ke stažení. No nevím... tudy cesta podle mne nevede. Spíš by to chtělo návrat k tomu základnímu - k Desateru a k jeho 7. přikázání.