Začnu zostra: Česká sportovní je nejhorší sportovní organizace v ČR. Naprostí diletanti a ignoranti. Proč?
Abych to vysvětlil, opět se vrátím k tenisu. Když jsem rozvažoval, jakým způsobem strávit dovolenou, vybíral jsem mezi dvěma možnostmi: jet do Polska na tenis nebo zůstat v ČR a zaplatit si na týden lázně. S tím, že pokud jde o tenis, spokojil bych se s cestou do Ostravy na Fed cup, který byl týden po turnaji, na to bych snad peníze ještě našel. Co nakonec rozhodlo, byla možnost koupit si na turnaji VIP lístek. Doposud jsem až do letoška nebyl nikdy na ničem jiném než na Davis cupu a v jednom případě na mužském challengeru, všechno v Ostravě. A vždy mne štvalo to, že nebylo možné dostat se na lepší místa, lepší sedadla, níž než je většina. V Katowicích to možné bylo, a tak jsem jel do Katowic.
Nejprve jsem se ale všemožně snažil sehnat na ten Fed cup slušné lístky. Poslal jsem do České sportovní, která u nás týmové (nejen) tenisové soutěže organizuje, email s dotazem na možnost sehnání VIP lístků, napsal jsem, že jsou lidi, co jsou ochotni si připlatit, a že nějakým způsobem se přece lidi do těch Skyboxů nebo na sedačky dostat musí, když tam chodí. Z České sportovní ale vůbec neodpověděli. Nestál jsem jim ani za jedinou větu do emailu, i kdyby měli napsat „hele, neotravuj!“. Tak jsem později začal psát do facebookového profilu Czech fedcup týmu. Nebyl jsem sám, kdo se zajímal o VIP lístky, ale když jsem jim tam popsal, že z České sportovní neodpověděli, můj příspěvek smazali. Až později jsem si všiml, že stránky fedcupového týmu (jakož i daviscupového) spravuje Česká sportovní…
Pak jsem ještě počkal na oficiální zahájení prodeje vstupenek, co kdyby náhodou, a když jsem zjistil, že opět žádné VIP vstupenky nejsou, napsal jsem na facebook, že definitivně jedu do Polska, kde VIP budu a že ani Česká sportovní tomu nezabrání. To už na ně asi bylo moc, a ačkoli jsem nebyl nijak sprostý a můj příspěvek žádná pravidla slušnosti ani facebooku neporušoval, nejen že smazali mé příspěvky, ale ještě mě i zablokovali. Nemůžu už nic, jen sdílet příspěvky ostatních.
To už mne dostalo. Bylo možné koupit si aspoň obyčejný lístek, a jelikož jsem byl ten den doma a byl jsem u počítače hned od začátku, podařilo se mi koupit lístek do první řady. Ovšem pochopitelně až do toho horního sektoru. Níž nebylo možné se dostat. Neměl jsem ani moc chuť si ten lístek kupovat, ale udělal jsem to právě proto, abych měl srovnání mezi turnajem a týmovou soutěží. A ono srovnání si nechám do dalšího článku.
díky že ses podělil. nezbývá než si občas spolu vklidu zapinkat a hrát čistý tenis pro potěšení. kde peníze nebudou hrát roli. kde jeden pro druhého není skoro ani tak protihráčem jako spíš spoluhráčem. Někteří lidé tak někdy myslím hrají i profi tenis. Vybavuje se mi třeba slečna, paní anebo sestra Radwanska. Hraje od základní čáry a jakoby přihrávala tomu kdo je za sítí, a jestli vyhraje fifteen, tak spíš chybou "spoluhráčky".
:-)
Radwańska je slečna... Odhadl jsi ji ale dobře, mně taky tak připadá. Proto nikdy nebude nr. 1, protože na to musí být hráčka (či hráč) všestranný a ne jen umět bránit. Podobně nevšestranná je třeba Kvitová, proto taky nebude nejlepší. Naopak moje favoritka Simona Halep je na nejlepší cestě této pozice dosáhnout - i když mnozí tvrdí, že k tomu, aby byla jednou nejlepší, jí chybí větší výška, že je moc malá. Obávám se, že mají trochu pravdu, a že tohle bude hrát roli. Jinak ale všestranná je.
Ale to jsme asi sklouzli úplně OT :D
Ani bych neřekl, že bychom sklouzli...
když se vrátím k Radwanske... dobře, diváka baví pohyb, změna rotace, kreativita, a to ani Radwanske nelze upřít. Možna nechodí tolik k síti. Ale třeba jí baví, když se jí povede odehrát míč z jakékoliv pozice tomu druhému. Tak se realizuje, a nevzdává to. Aby vlastně pomohla druhému k úderu, k realizaci druhého. To, že druhý udělá chybu, je zase trochu jiná věc.
Jasně není to už logika světa. Snažit se druhému dobře nahrát, vytvářet příležitosti, rozvíjet, ukazovat škálu tenisu. Právě proto je mi to sympatické a takový hráč vlastně díky dobrotě může prohrát, ale myslím si, že necítí hořkost prohry, nemá se za co stydět. A pokud vyhraje, tak o to víc je vděčný za trochu radosti. Ale pro něho už je beztak radostí každý míček, který se mu povedl slušně "přihrát", aby druhý nemusel čekat na nové podání, a v tom je síla.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.