Příhoda s Turkem

Jdu si takhle do práce, v klidu, věděl jsem, že mám časovou rezervu a pracoviště je jen kousek od vlaku. Pět minut pěšky. V tom na mne vykoukl zpoza příjezdové cesty obecního úřadu nějaký cizinec. Jak se ukázalo, šlo o Turka, který se mne zeptal, zda umím německy. Přisvědčil jsem a tím jsem se chytil.

Ptal se na cestu do nedaleké spediční firmy, kam se potřeboval dostat se svým kamionem. Nebylo to z toho místa daleko, asi kilometr, ale s kamionem stál opačně, a tak bylo nutné, aby celé to místo z vedlejší silnice na hlavní objel. Snažil jsem se mu to vysvětlit, ale on mermomocí chtěl, abych jel raději s ním, že prý to bude „eine Minute“. Říkal jsem, že zrovna jdu do práce, ale Turek naléhal, až jsem nakonec svolil.

Řekl jsem si totiž, kolikrát se tohle ještě stane? Kolikrát se mi poštěstí, že mě požádá o pomoc turecký řidič kamionu a kolikrát se s ním budu moci svézt kamionem? Tohle se jen tak někomu nestane. Například nikomu jinému z mé rodiny by se to nestalo, protože by se nedomluvili, neumějí jazyky. Chudák řidič se asi pokoušel domluvit s někým na tom obecním úřadě, ale asi neuměli německy. Proto nejspíš čekal na kolemjdoucí.

A tak jsme se tedy vydali na cestu. Turek měl v autě i navigaci, mluvila na něho turecky, ale názvy firem asi nezobrazuje. Než jsme dojeli na místo, bylo to tak pět minut. Řidič ještě jako výraz díků hrábl do peněženky a strčil mi do dlaně nějaké mince. A tak jsem si vydělal 2,20 €. Zpátky jsem pochopitelně musel pěšky, to trvalo dalších asi 15 minut. Běžet v zimních botách se moc nedalo, a tak jsem se smířil s tím, že přinejhorším přijdu do práce trošku později. Ale máme elektronickou docházku, takže i kdybych si čipoval později, stalo by se maximálně to, že by se automaticky posunul začátek šichty a chybějící čas bych nahradil jindy. Kupodivu jsem to ale stihl ještě nadoraz, čipoval jsem minutu a půl před začátkem směny, ačkoli správně mám čipovat o 10 minut dřív, abych se stihl nachystat. Ale nikdo nic neříkal, nikdo si nestěžoval. Kdyby ano, vyprávěl bych jim klidně celou příhodu.

Jsem docela rád, že jsem tomu Turkovi nakonec takto pomohl. Ne kvůli nečekanému výdělku. Ale proto, že jsem zažil něco, co ne každý zažije. Tohle mám na životě rád, tu jeho variabilitu, kdy je možné zažít věci, které vypadají zdánlivě jako náhoda. Stačí být ve správný čas na správném místě.

Další dobrou věcí je to, že si člověk uvědomí, že znalost cizích jazyků opravdu není zbytečná. Ne nadarmo se říká, kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. Sám jsem byl překvapen, že jsem se já, anglofil, německy docela domluvil. Asi mám opravdu buď talent na jazyky nebo jsem se ty základy naučil už natolik dobře, že je nezapomenu, i když němčinu prakticky nepoužívám. A do třetice, mám teď motivaci tu němčinu ještě více oživit. Na zpravodajské kanály na satelitu si asi netroufnu, ale zkusím začít třeba sledováním animáčů na KinderKanal.

Tak vida, k čemu všemu je dobré setkání s Turkem…