Co se v mládí naučíš...

Nedávno se mě jeden známý, kamarád mého bratrance, zeptal, zda si nějak osvěžuju angličtinu, zda si opakuju, abych ji nezapomněl. Chodili jsme jednu dobu všichni tři na jazykovou školu. Já ovšem tehdy prezenčně, na denní studium, oni dva na takové ty odpolední jazykové kurzy pro dospělé, co běží jednou nebo dvakrát týdně. Intenzita obou typů studia se nedá asi moc srovnávat.

Onen známý, říkejme mu třeba Alex, se velmi, velmi divil, když jsem mu řekl, že si nic osvěžovat nemusím, že nevím, proč bych měl angličtinu zapomenout. Možná mu to znělo jako vychloubání, ale je to prostě tak. Ono by, upřímně, bylo trochu divné, kdybych více než po 20 letech ještě neuměl pořádně základy, a tak bych si musel neustále opakovat. Kdo se naučí základy pořádně a na nich dále staví, ten si opakovat nemusí. Je fakt, že jsem se v páté třídě ZŠ ještě učil jeden rok ruštinu, než přišel převrat, a z ní si skoro nic nepamatuju. Rusky už bych se nezeptal ani na cestu na nádraží nebo na poštu. Jeden rok je na zapamatování málo, ale 20 let už musí zanechat stopy, pokud člověk není úplně levý na jazyky. Jednu dobu se mi i sny zdály v angličtině, a není to vyloučeno ani dnes.

Navíc, v dnešní době je spousta možností, jak si udržovat kontakt s cizím jazykem. Kdysi jsem chvíli pobýval v cizině, a když jsem se tam domluvil a dokonce i uživil (vydělával peníze), tak už snad něco umím. Poslouchám anglicky zpívané písně, interprety. Dnes si už nedovedu představit, že bych neuměl anglicky a byl ochuzen o porozumění textům písní a o možnost si je zazpívat. Porozumění lze navíc trénovat i sledováním cizích filmů na dvd, které obvykle obsahují i původní zvukovou stopu, většinou i titulky… O satelitu nemluvě, tam je to ztížené většinou absencí titulků, a tím ještě lepší na procvičení.

Zkrátka, možností je dnes celá řada. To, že se někdo neumí povznést nad českou malost, neznamená, že tak jednají a myslí všichni. Ale taky si myslím, že k dobré znalosti angličtiny mi, kromě jisté míry schopností, bez které by to nešlo, pomohlo i to, že jsem začal ještě jakž takž včas, dokud byl mozek mladý a schopný učit se víc, rychleji a snadněji. Čím později člověk s něčím takovým začne, tím je to těžší. Tím, že jsem začal před 20 a více lety, se mi ty základy uložily do dlouhodobé paměti, a takové věci už člověk nezapomene. A v pokročilém stadiu není nutné učit se tak, jak jsem se učil zezačátku, nějakým memorováním a učením se teorie, gramatiky. Teorii přece už umím a nové věci se naučím jedině rozvíjením toho, co znám, použitím v praxi.

Jistě, kdybych tu angličtinu nechal úplně plavat, tak bych asi v tomto směru trochu zakrněl. Ale určitě bych nezapomněl nic z toho, co by už bylo uloženo v dlouhodobé paměti. Teď, když mám satelit, je mi trochu líto, že neumím víc německy, mít satelit už před lety, asi bych si rozvinul porozumění a byl bych možná stejně dobrý i v němčině. Ale ani v němčině jsem nezapomněl úplně všechno.

Co se v mládí naučíme, to můžeme v dospělosti využít a rozvíjet. Nemusí se jednat jen o cizí jazyky, ale o jakoukoli schopnost, nadání, jímž jsme obdařeni. Jen si to musíme chtít připustit.