Dlouhé kněžství a krátké kněžství

Naše farnost i naše obec prožila v minulých dnech velkou událost. Náš pan farář oslavil spolu s námi neuvěřitelných 65 let kněžské služby.

Tohle se hned tak nevidí, stejně jako 65 let manželství. Při této příležitosti dokonce i biskup zaslal aspoň písemné blahopřání. A pochopitelně se to slavilo v součinnosti s obecním úřadem, byla přítomna paní starostka, hasiči v plné parádě, koncelebroval otec děkan… Prostě velká sláva.

Pravda, statisticky je asi větší pravděpodobnost kamenného kněžství (tedy 65 let) než kamenné svatby, protože na svatbu se musejí dožít oba, tady jde o jednotlivce. Ale i tak neznám moc kněží (vlastně z těch, co jsou ještě naživu, už ani jednoho, vyjma teď našeho), kteří by se dožili tolika let kněžství. Ať už aktivního nebo v důchodu. Je to opravdu velká milost od Pána, že je otec i pomalu v 90 letech schopen aktivní kněžské služby.

Vlastně, když o tom tak uvažuju, tak už si ani nedovedu představit, že bychom ve farnosti měli jiného kněze. Pod tím současným (který je u nás mimochodem už 48 let) jsem totiž prožil celý svůj dosavadní život. Jednoho dne to přesto bude jinak. Ale já si to opravdu neumím představit. Náš kněz je dnes už, vzato laickým pohledem, staříček, ale je stále při síle a asi ještě nějaký čas tu s námi a pro nás bude. Při nedělní slavné mši sám při kázání řekl, že neví, kolik mu ještě bude dopřáno, ale s nadějí za dva roky očekávám tu padesátku v naší farnosti ☺ Kéž ho Pán dále provází svým požehnáním.

V naprostém kontrastu k této události je pak událost opačná. Minulý týden jsem se dozvěděl o úmrtí jednoho mladého kněze, kterého jsem před pár lety poznal, když byl tehdy krátce po vysvěcení.

Ve farnosti v našem bývalém okresním městě nastoupil po vysvěcení na první kněžskou službu jako kaplan jeden novokněz. Po roce dostal přidělenu vlastní farnost, kousek od Opavy. Letos na svátek sv. Jana Křtitele tragicky zahynul na Slovensku. Asi byl na dovolené, a jak jsem se dočetl ve zprávě na internetu, „zemřel po zásahu bleskem na přehradě“. Bylo mu pouhých 37 let a knězem, počítám-li dobře, byl asi 9 let. Jaký to rozdíl oproti našemu knězi!

Na druhou stranu, nutno poznamenat, že to byl taky nápad lézt do vody za bouřky! I Boží služebníci jsou přece normální smrtelníci z masa a kostí a podléhají stejným fyzikálním zákonům jako kdokoli jiný. Jsou případy, kdy někdo po zásahu bleskem přežije (byť třeba s poraněními vnitřních orgánů), zde však voda nejspíš všechno ještě znásobila. Je pravda, že podrobnosti události nevím, nevím, zda byl v danou chvíli ještě ve vodě – je to však pravděpodobné.

Je otázka, jestli by k nějakému nešťastnému úmrtí došlo, i kdyby do vody byl nešel. Jestli to byl Boží plán, asi by si ho Pán povolal jiným způsobem. Přesto: takovýto způsob smrti je zbytečný, neboť se mu selským uvažováním dá předejít. Co ale bylo, bylo. Já si o. Josefa budu pamatovat jako skvělého člověka, zpovědníka a Božího služebníka, vzpomínám na něho i po letech. Bude mnohým moc chybět. Ať odpočívá v pokoji.