Nedávno zemřela jedna naše známá. Podnikala v oblasti pohostinských služeb, patřilo jí několik hospod. Nejprve jsme se dozvěděli, že je na JIPce. Dostala infarkt či co. Doktoři v nemocnici ji uvedli do umělého spánku, a když ji pak probudili, zakrátko jim tam zemřela. Letos by bývala oslavovala padesátku.
Za předčasnou smrt si může v podstatě sama. Žila rozmařilým životem, a tak se není co divit. Po smrti však dopadla ještě hůř, než jak žila. Protože neměla vlastní rodinu, zůstal pohřeb na její sestře. Ta okamžitě prohlásila, že oni jsou ateisti, a dala ji spálit. Bez obřadu, bez ničeho, prostě do pece a tím to končí. Smutnější konec života, ať byl jaký byl, si nedovedu představit.
Nedávno jsem viděl film Madisonské mosty, který končí dojemnou scénou, jak dva pozůstalí sourozenci rozprašují popel své matky z mostu. I když to byl fiktivní film a pravděpodobně ani ten popel nepocházel z reálného nebožtíka (i když – kdo ví), kladl jsem si v té chvíli otázky, jak se při tom takový člověk cítí. Mně je jasné, že já za žádnou cenu tohleto nepřipustím a upřímně, nechápu, jak někdo může mít takový postoj jako rodina oné slavné podnikatelky, která tak neslavně skončila. A tady to není fikce, jde o reálný život.
V Čechách možná neumějí dělat pohřby, ale aspoň je dělají. Tady házejí lidi do pece. I když taky nelze paušalizovat, pohřby žehem jsou jistě i v Čechách. Ale prostě zaráží mě už jenom ten postoj. To, že někteří lidé nejsou schopni upnout se k vyšším myšlenkám, přemýšlet o věcech, které nás přesahují. Ne každému je dána milost víry, to je fakt, ale každému je dán rozum a schopnost přemýšlet. Jak může někdo dojít k názoru, že není nic, ve společnosti, či přímo v kultuře, která vznikla na křesťanských základech? V našich končinách není možné, aby se někdo s těmito základy aspoň neseznámil. Každý v této společnosti slyšel slova jako Bůh, Ježíš Kristus, nebo k nim minimálně za svého života přijde. Jsou na světě dosud místa, kam radostná zvěst ještě nepronikla, u nás to však není. Tak kde je kořen toho odmítání Boha? Proč někteří lidé odmítají vše, co je přesahuje?
Ano, od událostí Ježíšova života, smrti a vzkříšení uplynula už dvě milénia, je to dávno. Ale to není argument pro nevěru. Ježíš Kristus byl přece historicky doložená postava a celé to stojí na tom uvěřit či neuvěřit, že to byl pravý Bůh, že se ten zázrak zmrtvýchvstání skutečně stal. Já jsem tomu uvěřil, a podle toho jsem v rané dospělosti změnil svůj život. Někteří lidi byli ve víře vychováváni už v dětství, to osobní rozhodnutí pro Boha či proti Bohu musí ale každý člověk jednou udělat sám. A i když se té výchovy někomu nedostalo, musí Boha prostě poznat vlastním úsilím později.
Rozhodnutí je na každém z nás. Mám kamaráda, který se hlásí k buddhismu (byť ho nepraktikuje – údajně z časových důvodů), protože křesťanství mu znechutila v dětství babička. To je sice smutné, ale teď je dospělý a nad takové věci se musí umět povznést. Pravda je jen jedna. Buď Bůh je nebo není. Nemůže pro někoho být a pro jiného ne. Jestliže má někdo s křesťany špatné zkušenosti, na Boží existenci či neexistenci to nic nezmění.
Opravdu ani Moraváčci se nemůžou chlubit, že by byli nějak lepší než jejich západnější sousedi. Ale etnická příslušnost tady asi nehraje roli. Jsou u nás stejné rozdíly jako v okolních katolických státech. Každý automaticky považuje Slováky či Poláky za zbožné, ale i tam se najdou lidé, kteří prohlašují křesťanství za gumování mozků a do 18 let by ho úplně zakázali (takto psal jeden Slovák na diskuzním fóru), nebo takoví, kteří se snaží na politické úrovni zrovnoprávnit homosexuální svazky, atd. atd. Jak už jsem napsal, není možné paušalizovat. Stejně mě ale mrzí, že i v mém bezprostředním okolí se najdou až takové extrémní případy, jako byla ta naše známá podnikatelka. Kdepak, ani na Moravě nejsme lepší.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.