První výročí úmrtí Václava Havla připomene 18. prosince Česká televize na Dvojce průběžným vysíláním tematických pořadů[1]. Tuto aktivitu veřejnoprávní instituce oceňuji, myslím si, že takováto osobnost si to zaslouží.
Je mi však smutno, když slyším okolo sebe naopak výrazy opovržení a nadávání na jeho osobu. V naší rodině jsem asi jediný, kdo se ho zastává. Ostatní mu nemůžou přijít na jméno. Že sem zavedl jen bordel, kapitalismus, a kdesi cosi. Jednoduše kdysi to bylo lepší a hotovo. Havel nám tady pustil cizince, všechno zprivatizoval, Dášeňka si ho vzala jen pro peníze, jemu šlo taky jen o peníze…
Je zajímavé, že podobné řeči se nevedly po úmrtí tatíčka Masaryka. Vždyť i on se zasloužil o novou epochu. Místo monarchie přišel kapitalismus, i za první republiky byla nezaměstnanost, byli soukromníci, byly zde národnostní menšiny… A navíc tehdy přišla krize, taková, která nemá s tou současnou srovnání. Bylo to všechno snad dílem Masarykovým? Asi ne, když ho národ familiérně nazýval tatíčkem. Zato Havel může za všechno.
Ano, stal se po převratu prezidentem. Ale výsledek by byl stejný, ať už by jím byl kdokoli. Komunistický režim zkrátka padl, majetky se vracely, hranice se otevřely, šlapky se vydaly na E 55, pracovat už nebyla povinnost. Měl snad Václav Havel tohle všechno zatrhnout? Měl říct, že si zůstaneme hrabat na svém vlastním písečku? Měl se chovat (a s ním veškerá politická reprezentace) jako komunisti? V tom případě ale nebyla změna potřeba. Ať kritici laskavě řeknou, jak si to představují oni, jak to má být, a hlavně jak to udělat, aby to tak bylo. Teď, když si budeme odteď prezidenty volit sami, může každý starší 40 let ukázat, co v něm je a může tuhle zemi vést podle svých představ. Akorát to zvolení už bude mít těžší než Václav Havel, který se prezidentem stal tak nějak přirozeně, pod vlivem událostí.
A malá duchovní noticka. Neukazuje Bůh na svých maličkých svou velikost? Václav Havel, za komunistů symbol nejhoršího vyvrhele, vězněný, pronásledovaný, se pak stal prezidentem republiky. A on tu roli přijal, i když mohl za ty roky zahořknout a nechtít vést stát, který ho chvíli předtím věznil. O kolika lidech se dá něco podobného říct?
Ať byl Havel, jaký byl (Bůh suď), se všemi jeho chybami i klady (tak jako každý z nás), tak patřil k významným a respektovaným osobnostem ve světě. Doma prorok není nikdy prorokem, ale osobnost jeho formátu chybí na naší (nejen) politické scéně a svým způsobem po něm zůstalo prázdné, dosud neobsazené, místo...
Moje velké díky za tento článek!
Souhlasím taky. A bude ještě krásné - vnímat jeho význam v kontextu doby, s odstupem času. Při čtení jeho knížek třeba. Bude to zvláštní vidívat záběry s ním, a uvědomovat si vlastně, že už odešel... nebojím se ani přirovnání k Bilbovi a jeho příběhu, takže i "Havel, aneb cesta tam a zase zpátky".
Mám rád jeho milenku.
Po DVK může mít žena dva muže?Aha ovoce.
Napsal jsem, že ji mám rád, tak mě nesuďte, vaše souzení je také ovocem.
Je fakt, že soudím Babču,že soudí mě, že soudím milenku V.H., jsem z toho nějaký usouzený
☺ takže toho radši necháme jo? A soudy přenecháme úplně Někomu jinému. Prosím. Za to, že jsem Vás soudila za to, že soudíte se omlouvám☺☺
Ale stejně ji mám rád. Tu milenku.
To sem psal já, maxmilianrex
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.