Tento týden půjdu ke svátosti smíření. Už to bude vlastně předvelikonoční zpověď, ovšem šel bych k ní, i kdyby velikonoce zrovna nebyly. Potřebuju to jako sůl. U přijímání jsem nebyl snad už měsíc (a tím pádem u zpovědi ještě déle) a už mi to velmi schází. Dokonce už se mi o tom i zdálo (jak taky jinak).
Je fakt, že si neustále stěžuju na neochotu kněží podávat podobojí. Ale pořád je lepší přijímat pod jednou způsobou než vůbec. Řádný katolík, který bere svou víru opravdově, tenhle stav „ničeho“ nemůže dlouho vydržet. Nebo může, ale ne bez následků pro duchovní život. Já osobně vím, že spojení s Kristem tím na tomto světě nejtěsnějším možným způsobem pro mne znamená posilu v duchovním životě – jednoduše jestliže vyznávám, že v malém kousku chleba je přítomen Bůh, nemůžu ho zároveň popírat nebo ztratit víru. Nebo extrémně ochabnout. Vždy je možné duchovní život rozvíjet, být Bohu blíž – ale posilován, nemůžu úplně odpadnout. Což by se bez té posily stát mohlo. Takhle je to aspoň u mne.
Jak krásně a jak těsně jsou při vědomí tohoto spjaty svátosti smíření a eucharistie! Ten, kdo touží přijímat, touží také, aby Bůh mohl sestoupit do čistého nitra, a zároveň ví, že přijímání pod těžkým hříchem je svatokrádežné. Dokonalý Bůh nemůže přijít tam, kde je nějaká poskvrna. A naopak – co by byla platná samostatná svátost smíření bez odpovídajících plodů této svátosti? Tedy – platná by byla, ale nebyla by plně využitá.
Prosíme vás v Kristově jménu: Dejte se smířit s Bohem, píše apoštol Pavel (2 Kor 5,20b). Doslova za pár dní budou velikonoce. Jestliže (jak doufám) prožijeme s Kristem jeho utrpení a smrt, prožijme s ním i jeho slavné vzkříšení – s čistým nitrem, nanovo. Naše i Kristova velikonoční radost bude o to větší.
jak citlivé... "dejte se smířít" a ne "běžte a usmiřte se"
Vzato z překladu Jeruzalémské bible - ovšem ČEP taky uvádí "dejte se smířit".
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.