aneb To nejlepší ze mne :)-

Oddělené světy

24. 1. 2012 15:07

Dnes jsem viděl velice zajímavý dánský film Oddělené světy, který nedávno uvedla ČT 2 v rámci Filmového klubu, takže docela mimo atraktivní večerní čas. Kdo neměl to štěstí a film neviděl, tak jde o skutečný příběh mladé holky Sáry, která vyrůstala v rodině Svědků Jehovových.

 

Na střední škole si ale našla přítele, který jejich víru pochopitelně nevyznával, ale ona ho nechtěla ztratit. Došlo to tak daleko, že ji kvůli němu vyloučili ze společenství, protože nejen že jejich víru nevyznával, ale Sára s ním začala žít. V chápání Svědků Jehovových vyloučení ale prakticky znamená i zavržení vlastní rodinou. A tak to bylo i tady.
Poté, co se jí rodina zřekla, zjistila Sára, že jí moc chybí, a přítele opustila. Na návrat do rodiny však bylo pozdě. Film končí scénou, kdy Sára jede vlakem a v mysli si říká: Jehovo, Bože! To je naposledy, co spolu mluvíme. Protože já už v tebe dál nevěřím. Poté byl ještě závěrečný titulek, že Sára svého otce a mladší sourozence nevídá, žije v Kodani a studuje pedagogiku.

Když jsem tak viděl závěr filmu, řekl jsem si, že je škoda, že Sára se vlastně stala nevěřící. Jistě, forma, kterou věří Jehovisté, není nejsprávnější. To si asi mnozí uvědomujeme. To ale přece není důvod k tomu, aby přestala věřit! Už jednou poznala Pravdu, poznala Spasitele. Jak můžu odmítnout někoho, koho jsem poznal? Proč se místo zavrhnutí všeho (vždyť přišla o všechno – rodinu, přítele, víru…) nesnažila najít schůdnější cestu?
Víra je pochybování, vyjádřila se kdysi v jednom rozhovoru herečka Veronika Žilková. To si teda nemyslím! Pochybování je znakem malosti víry. Šimon Petr se taky zezačátku bál. Když mu Ježíš pokynul, aby k němu došel po vodě, zpočátku mu to šlo. Jakmile si ale uvědomil co to dělám, vždyť chodím po vodě, utopím se, tak se tak málem stalo. Ježíš ho ale ještě zachránil.
Pevně stát za svým přesvědčením je naopak znakem dospělosti víry. Jestliže někdo už jednou poznal tu správnou cestu a vědomě ji odvrhne, je bloud. Druhý pól tvoří lidé, kteří, ač jsou nevěřící, sami se z nějakého důvodu vzdělávají v náboženských otázkách, postupem času třeba poznají základní nauku křesťanství, dovedou diskutovat i s věřícími – ale neuvěří. Sami došli k poznání, ale odmítli ho. A opravdu jsou takoví! Dokonce jsem viděl i nějakou talk show v televizi, kde jedna taková paní vystupovala.
Lidé z první i druhé skupiny jsou na tom ve výsledku stejně, i když ke svému postoji došli obráceně. Jedni víru měli, ale pak ji odmítli, druzí vlastními silami byli blizoučko správné cestě, stačilo se na ni vydat, a taky to odmítli.

Sáře z filmu Oddělené světy (ten je z roku 2008) je podle mého odhadu v současné době něco mezi 23-25 lety. Jistě ještě není pozdě k tomu, aby nakonec znovu uvěřila. Škoda, že se, dokud nepochybovala, nezajímala i o jiné formy křesťanství. Katoličkou by se na severu Evropy asi nejspíš nestala, ale i kdyby byla z jedné z těch stovek nekatolických církví, byl bych šťastný. Ale, jak věřím, Pán Ježíš nakonec nedopustí, aby ztratil byť jedinou ovečku, která v sobě má zárodek věčného života, jenž při křtu dostala.

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz