Každému člověku se zdají sny, i když si většinu z nich nepamatujeme. Nějakým způsobem se v nich však odráží skutečnost, to, co vnímáme, prožíváme, a nejsou vždy úplně nesmyslné. Někdy opravdu ukazují to, čím žijeme, co je pro nás důležité.
Nejinak je tomu u mne. A co je tedy pro mne tak důležité, že se mi o tom i zdá? Přece communio podobojí. To se mi letos poštěstilo všehovšudy pětkrát, a vypadá to, že další příležitost bude až na Zelený čtvrtek, a to je ještě pěkně daleko… Leda bych se projel desítky kilometrů do sousední diecéze na místo, kde by se dozajista poštěstilo. Ale až takový blázen nejsem, navíc by to něco stálo. A nevím, proč bych měl kvůli tomu jet do jiné diecéze. To se opravdu v OOP diecézi nenajde jediné místo, které by bylo dostupné od mého bydliště a kde aspoň občas podávají podobojí? Je fakt, že někde a někdy se podává podobojí aspoň ministrantům a kostelníkům, ale mně nejde jen o sebe, jde mi o to, aby to bylo přístupné každému, i v lavicích.
Proč jsou kněží, jak se aspoň zdá, tak proti tomu podávat podobojí? Když se jich člověk přímo zeptá, dočká se jen politické odpovědi, že i jen jedna způsoba zároveň obsahuje tu druhou. To ale není odpověď na přímou otázku. Když se člověk tedy zeptá podruhé stejně, dostane se mu druhé politické odpovědi, že z praktických důvodů, že by to trvalo moc dlouho apod. Jak dlouho? O pár minut víc? A to se jako někam spěchá? To už se i nejsvětější oběť zkracuje, protože je to teď moderní spěchat?
Když už jsem článek začal zmínkou o snech, zrovna dnes se mi zdál krásný sen, kterým jsem se i bez buzení mobilem probudil do nového dne. Zdálo se mi, že každý den chodím na mši svatou a každý den se podává podobojí. I ve všední dny. Vezmu kalich (jsem v presbytáři a ministruji) a s knězem jdeme podávat přijímání věřícím. Podobných snů jsem měl už hodně, tenhle byl ale par excellence. A naprosto nereálný, nemyslitelný v naší farnosti. A myslím že i jinde.
Znovu se musím ptát, proč mají kněží takový postoj? Co jim to v těch seminářích vtloukají do hlavy? Je na to snad nějaký předpis? Nemyslím. Myslím, že záleží od osoby kněze. A budiž, u starých kněží, kteří pamatují předkoncilní liturgii, bych to možná i chápal. Ale u mladých, kteří by neměli být ničím zatíženi? To člověku nejde na rozum.
Občas mám chuť zatvrdit se a jít k přijímání až tehdy, až se bude podávat podobojí. Ale to bych se ještě načekal, Zelený čtvrtek bude až za nějakých 8 měsíců. Mám být bez eucharistie tak dlouho? Nebylo by to pak už spíš pohrdání? A co svátost smíření, kterou člověk získá milost posvěcující a může opět vhodně přistoupit k eucharistickému stolu? Nebylo by to svého druhu marné, pokud by svátost smíření nenesla to ovoce?
Nedávno jsme měli u nás dožínky, tedy mši svatou slavenou jako poděkování za úrodu, a protože je to zkraje září, bylo to spojeno i se začátkem školního roku. Bylo to pěkné, bylo to pěkně udělané, jako slavnost. Kněz měl na sobě zlatý ornát, donesl si zdobený zlacený kalich (patrně dar od nějakého biskupa), použili jsme zlaté konvičky… To všechno bylo pěkné. Ale bez přijímání podobojí to bylo poloviční nebo ještě míň. Nejvíc mě nadzvedl ten kalich. Bylo v něm vína na dně, jen pro kněze. Proč tedy tak velký kalich? Klidně by stačil nějaký minikalíšek na 20 ml tekutiny, kdyby se nějaký takový vyráběl. Pro jednoho akorát. Ale musíme se přece předvést…
Ach jo…
Doporučuji přečíst si Všeobecný úvd do misálu, tam se o příležitostech kdy lze podávat svaté přijímání pod obojí způsobou píše. A dále se tam také dočtete o tom, že mimřádní udělvatelé svatého přijímání smí vypomáhat při podávání svatého přijímání jen pokud je to opravdu nezbytné. Řádným udělovatelem svatého přijímání je jen jáhen, kněz či biskup.
Sen je sen, co jsem viděl, to jsem popsal...
Vy zde, ale neprezentujete svůj sen, ale kritizujete liturgickou praxi o které, z Vašeho článku patrno, pramálo víte. Proto jsem upozorňoval na Všeobecný úvod do římského misálu, popřípadě ještě Generální instrukce k římskému misálu (IGMR) či další dokumenty a encykliky týkající se Eucharistie a zůsobu podávání svatého přijímání. A dále bych také doporučoval k pročtení dokumenty Církve týkající se služby přisluhujících, zvláště mimořádných služebníků rozdávajících svaté přijímání, zvláště pak kapitoly kdy tito mimořádní služebníci vůbec mohou podávat svaté přijímání a co smí a nesmí při bohoslužbě konat.
S pozdravem Michal Vašek
to vaso: omyl, řádně akolité jsou také řádními udělovatelé svatého přijímání. Ti mohou dokonce bez jakýchkoliv jiných předchozích dovolení otevřít svatostánek, udělat i výstav a tak podobně... purifikují, přinášejí eucharistii.
to Asterix: doporučují také přečíst Summu theologicu od svatého Tomáše St III., otázka 74, článek 7, oddíl odpovídám:
Kriteriem pro posouzení znamení je znamenaný
obsah. Přidáním vody se naznačuje účast
věřících na této svátosti, a to tak, že voda
smísená s vínem je znamením lidu spojeného s
Kristem, jak bylo řečeno.41 A také to, že z boku
Krista visícího na kříži vytekla voda, má stejný
význam, protože voda je znamením obmytí
hříchů, což se stalo Kristovým utrpením. Výše
pak bylo řečeno,42 že tato svátost se uskutečňuje
konsekrací materie. Užívání věřícími však není
ke svátosti nutné, ale je něčím, co ze svátosti
vyplývá. Z toho lze usoudit, že přidávání vody není ke vátosti nutné.
to frHroznata: Které dokumenty mluví o nesvěcených akolytech jako o řádných udělovatelích svatého přijímání?
To, že se toto děje neznamená, že je to opravdu v pořádku. Ale pokud se mýlím a opravdu o akolytech mluví dokumenty Církve jako o řádných udělovatelích svatého přijímání, tak svůj omyl uznám.
Akolyté jsou MIMOŘÁDNÝMI udělovateli sv. přijímání, ale důležité je, že JSOU. Akolyta není hodnost ani stupeň nezrušitelného svěcení (byť tak kdysi bývalo), je to služba v Církvi. Je to pomocník v případě odůvodněné potřeby, ale neznamená to, že musí být využit pokaždé - i zde platí církevní hierarchie.
stojím si za svým - je to řádný vysluhovatel.
Všeobecný úvod k misálu, čl. 98 (v Českém misálu 1983 čl. 65):
Akolyta je ustanoven ke službě u oltáře a k pomoci knězi a jáhnovi. Zvláště je mu svěřeno přichystat oltář a posvátné nádoby, a je-li to nutné, podávat věřícím Eucharistii, jejímž je MIMOŘÁDNÝM přisluhovatelem.
Při službě oltáři má akolyta své vlastní úkoly (srv. číslo 187-193), a ty má také sám konat.
Tak proto se akolytát uděluje před svěcením... on akolyta není ve službě jen při mši....
Taky by chtělo si přečíst nebo se podívat na službu akolyty z jiné stránky... ne jen sola scriptura
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.