aneb To nejlepší ze mne :)-

John Michael Talbot a ti druzí

V rámci letošního koncertu Dnů lidí dobré vůle na Velehradě vystoupil i známý křesťanský (nejen) hudebník John Michael Talbot. S tímto jménem jsem se poprvé setkal ještě na střední škole, kdy jsem dostal na kazetě jeho album Come To The Quiet. Bohužel jsem si ho moc neužil, protože kazeta byla už tak ohraná, že dodělávala, a tak jsem ji slyšel dvakrát. Postupem času jsem pak na toto jméno zapomněl. Vzpomněl jsem si ještě, když jsem se o několik let později snažil sehnat album na CD, ale nepovedlo se. Pak už byl definitivní konec a na nějakého Talbota jsem si ani nevzpomněl.

Až do letošního velehradského vystoupení. Překvapilo mě, že jsem uviděl jakéhosi vousáče se šíleným vousem. Nikdy předtím jsem ho totiž neviděl, ani na fotce. Někoho takového bych tipoval spíš na beduína. Ale jakmile začal zpívat, bezpečně jsem poznal, že je to on. Když pak s Kantilénou zazpíval originální text písně, česky známé jako Rájem, uvědomil jsem si, že je to vlastně jeho píseň. To už jsem byl doslova nadšen.

Škoda, že toho nezazpíval víc, na druhou stranu nešlo o koncert. I tak už u nás na to, jak jsme malá zemička, vystoupilo už docela dost křesťanských interpretů ze všech koutů světa. Vzpomínám na koncert Rebeccy St James, ale i Matta Redmana a Hillsongu, na kterých jsem byl osobně. K nim je nutné zmínit i takové Sonicflood a jistě se najde řada dalších. V posledních letech je takovou zásobárnou křesťanských kapel Worship festival United ve Vsetíně, který se od dob Matta Redmana slušně rozrostl.

Proč jsem se ale rozhodl napsat článek. Určitě ne pro nějakou rekapitulaci. Ale uvědomil jsem si jednu věc. Většina interpretů gospelové hudby v zahraničí jsou nekatolíci, aspoň co jsem tak vypozoroval. Talbot je jednou z výjimek. Ale podobné je to i na česko-slovenské scéně. Když se kouknu na svá cédéčka doma, tak katolické vidím jen Střípky, Paprsky, kapucínské Jerichove trúby, VeKu a Týnskou scholu. Možná ještě Evu Henychovou, ale tím si nejsem jistý. Některé z nich jsou navíc různé scholy, které zpívají hosanovky. Střípky už snad ani neexistují, poslední album nazpívali v roce 2001, a to ještě ve spolupráci s Anima Una. Chybí nám tady kapely, které by zpívaly chvály, nebo které by nazpívaly vlastní písně, kterými by oslovily svět okolo (Trúby jsou extra výjimkou, řeholníci vyšli do světa a dokonce zpívají pop-rock!)

Slováci jsou v tomto ohledu vůbec hodně před Čechy. Richard Čanaky, Marek Novotný, Vlado Bis, Timothy… Proč něco podobného nemáme my? Nebo – proč jsou katolíci schopní leda tak zpívat v kostele z Kancionálu nebo uspořádat vystoupení nějaké scholy, které je navíc taky v kostele, případně na nějaké bohoslužbě, ale nenajde se mezi nimi „český“ Michael W. Smith nebo Matt Redman, který vystoupí na pódiu, zpívá osobní písně o životě s Bohem a ne nějaké hosanovky, a k tomu mezi písněmi evangelizuje?

Tohle prostě neumíme. Deo gratias za vsetínské nekatolíky, kteří se před pár lety dali do organizování worship festivalu. Snad aspoň někde na pár dnů pronikne Boží přítomnost výrazněji i naší společností.

Sdílet

Komentáře

LukášD Já myslím, že je to také hodně tím, že katolíci vnímají jádro duchovnosti někde jinde, než převážně v emocionální rovině, v níž se křesťanský pop a rock z větší části pohybuje. Však stačí srovnat právě Talbota třeba s oním Smithem. Rozdíl je patrný. V evangelických, resp. letničních kruzích se oním "chváličským křepčením" (to nemyslím jako urážku) nahrazuje absence eucharistické a vůbec svátostné Boží přítomnosti. Katolík se nepotřebuje vybičovávat k vlastním výkonům, aby "přivolal" Boží přítomnost na zem, jak se to činí uchval, ale stačí mu ve ztišení spočinout před Božím přítomností, která přebývá v pozemském živlu svátostí, zejména eucharistie.

Asterix Díky za tenhle úhel pohledu. Něco na něm asi bude, protože teď si uvědomuju, že protestanté vlastně nemají o čem jiném zpívat, pokud chtějí zpívat o Bohu. Nemůžou se ztišit před svatostánkem, nemůžou zpívat o Božím daru eucharistie, o Boží matce...

Na druhou stranu znám řadu nádherných klasických chval, které jsou opravdu pěkné, a dobře by doplňovaly i katolické pojetí gospelu.

LukášD ad 1. odstavec: ono nejde o to, O ČEM zpívat, ale o celkový obraz Boha, který formuje jejich pojetí a projevy spirituality. Není-li v jejich učení a praxi "inkarnující se Bůh", tj. Bůh přítomný v nitru věřícího (to vede ke kontemplaci), Bůh přítomný v eucharistii (to vede k adoraci) atd., nezbývá jim, žel, nic jiného než se "pokusit" Boha "svolat" na zem chválami a exaltovanými modlitbami. A není-li Duch, nahrazuje ho duševno, emoce, tělo.

ad 2. odstavec: Souhlas.

MartyR Pánové mýlíte se.Chválím,protože mám vděčnost v srdci za to co pro mě Pán Ježíš udělal.Chvály mi neslouží k tomu,abych se dostal do nějakého extatického stavu,ale je to můj projev vděčnosti.Co víc mohu dát tomu,komu patří vše?
Ani si nepotřebuji chválami svolávat Boha na zem,protože,kde jsou dva nebo tři...však víte ;-)
Pokud se chci ztišit,jdu do svého pokojíku a zavírám dveře.Bůh přebývá ve mě,tak proč Ho navštěvovat u svatostánku.
Nic není černobílé a stejně jako existují fámy o katolících,jsou fámy i o evangelikálech.

LukášD Marty, popisuju převážně to, co jsem zakusil nebo viděl a slyšel, když jsem byl mezi letničními a charismatickými protestanty, tedy vlastní zkušenost, nikoli fámy.

MartyR To máš zvláštní zkušenosti :-)
Jen by mě zajímalo,jak jsi došel k těm závěrům jako...

nezbývá jim, žel, nic jiného než se "pokusit" Boha "svolat" na zem chválami a exaltovanými modlitbami. A není-li Duch, nahrazuje ho duševno, emoce, tělo.

v letničních kruzích se oním "chváličským křepčením" (to nemyslím jako urážku) nahrazuje absence eucharistické a vůbec svátostné Boží přítomnosti.

Není-li v jejich učení a praxi "inkarnující se Bůh", tj. Bůh přítomný v nitru věřícího

Možná máš jisté osobní zkušenosti,ale nehaž prosím všechny do jednoho "křepčícího" pytle ;-)

LukášD Jasně, Marty, máš pravdu v tom závěru a nechci házet všechny do jednoho pytle, ale vím z vlastní zkušenosti, kdy jsem se pohyboval v těch letničních, charismatických a evangelikálních kruzích, a pak i díky srovnání, kdy jsem se stal katolíkem, že to, co popisuji, je jistý obecný či převažující prvek. Všechno, co popisuji, je na základě mojí vlastní zkušenosti a následné reflexe. A netýká se to jednoho sboru či společenství, ale mnoha různých, se kterými jsem se v té době setkával.

MartyR Je pravda,že jsem byl též svědkem různých projevů,ale nikomu do srdce nevidím.Věřím,že i uctívání skrze chvály má svou hloubku a každý si v nich najde své.

Asterix: Přijde mi zbytečné dělit interprety na katolické a protestantské.Buď mě jejich tvorba oslovuje,nebo ne.
Mojí srdcovou záležitostí jsou např. Učedníci.Dodnes je rád poslouchám i hraju a není pro mě podstatné to,že jsou katolíci ;-)

LukášD Největší chválou je být zbožštěn Slovem a Duchem Otce.

MartyR Promiň,teď mi uniká co si pod tím mám představit.

LukášD Např.:
http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=1561
www.dogmatika.wz.cz/theosis.pdf
http://www.getsemany.cz/node/1930
http://hudba.proglas.cz/detail-poradu/2011-06-03-22-00.html
nebo můj starší text:
http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=434

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz