John Michael Talbot a ti druzí

V rámci letošního koncertu Dnů lidí dobré vůle na Velehradě vystoupil i známý křesťanský (nejen) hudebník John Michael Talbot. S tímto jménem jsem se poprvé setkal ještě na střední škole, kdy jsem dostal na kazetě jeho album Come To The Quiet. Bohužel jsem si ho moc neužil, protože kazeta byla už tak ohraná, že dodělávala, a tak jsem ji slyšel dvakrát. Postupem času jsem pak na toto jméno zapomněl. Vzpomněl jsem si ještě, když jsem se o několik let později snažil sehnat album na CD, ale nepovedlo se. Pak už byl definitivní konec a na nějakého Talbota jsem si ani nevzpomněl.

Až do letošního velehradského vystoupení. Překvapilo mě, že jsem uviděl jakéhosi vousáče se šíleným vousem. Nikdy předtím jsem ho totiž neviděl, ani na fotce. Někoho takového bych tipoval spíš na beduína. Ale jakmile začal zpívat, bezpečně jsem poznal, že je to on. Když pak s Kantilénou zazpíval originální text písně, česky známé jako Rájem, uvědomil jsem si, že je to vlastně jeho píseň. To už jsem byl doslova nadšen.

Škoda, že toho nezazpíval víc, na druhou stranu nešlo o koncert. I tak už u nás na to, jak jsme malá zemička, vystoupilo už docela dost křesťanských interpretů ze všech koutů světa. Vzpomínám na koncert Rebeccy St James, ale i Matta Redmana a Hillsongu, na kterých jsem byl osobně. K nim je nutné zmínit i takové Sonicflood a jistě se najde řada dalších. V posledních letech je takovou zásobárnou křesťanských kapel Worship festival United ve Vsetíně, který se od dob Matta Redmana slušně rozrostl.

Proč jsem se ale rozhodl napsat článek. Určitě ne pro nějakou rekapitulaci. Ale uvědomil jsem si jednu věc. Většina interpretů gospelové hudby v zahraničí jsou nekatolíci, aspoň co jsem tak vypozoroval. Talbot je jednou z výjimek. Ale podobné je to i na česko-slovenské scéně. Když se kouknu na svá cédéčka doma, tak katolické vidím jen Střípky, Paprsky, kapucínské Jerichove trúby, VeKu a Týnskou scholu. Možná ještě Evu Henychovou, ale tím si nejsem jistý. Některé z nich jsou navíc různé scholy, které zpívají hosanovky. Střípky už snad ani neexistují, poslední album nazpívali v roce 2001, a to ještě ve spolupráci s Anima Una. Chybí nám tady kapely, které by zpívaly chvály, nebo které by nazpívaly vlastní písně, kterými by oslovily svět okolo (Trúby jsou extra výjimkou, řeholníci vyšli do světa a dokonce zpívají pop-rock!)

Slováci jsou v tomto ohledu vůbec hodně před Čechy. Richard Čanaky, Marek Novotný, Vlado Bis, Timothy… Proč něco podobného nemáme my? Nebo – proč jsou katolíci schopní leda tak zpívat v kostele z Kancionálu nebo uspořádat vystoupení nějaké scholy, které je navíc taky v kostele, případně na nějaké bohoslužbě, ale nenajde se mezi nimi „český“ Michael W. Smith nebo Matt Redman, který vystoupí na pódiu, zpívá osobní písně o životě s Bohem a ne nějaké hosanovky, a k tomu mezi písněmi evangelizuje?

Tohle prostě neumíme. Deo gratias za vsetínské nekatolíky, kteří se před pár lety dali do organizování worship festivalu. Snad aspoň někde na pár dnů pronikne Boží přítomnost výrazněji i naší společností.