Dnes to bude trochu morbidní, ale i takový je život. Myslím, že ani scénáristé známého filmu, který jsem parafrázoval, by to nevymysleli opačně – ale taková byla v poslední době v naší obci skutečnost.
Všechno začalo vojenským pohřbem. Zemřel major od nás z vesnice. Mši sloužil a pohřeb vypravoval vojenský kaplan z naší diecéze. Po celou dobu stála u rakve čestná stráž, při pokládání rakve do hrobu hrála večerka, do které zazněly tři salvy.
Poté bylo ještě pohoštění v místním hostinci. Už v den pohřbu ale bylo jisté, že přesně za týden nato bude další pohřeb. V této souvislosti zmínila pak u stolu jedna paní z farnosti, která obvykle promlouvá na pohřbech o zemřelých (i když tentokrát to měli na starost vojáci), že je zvědavá, kdo bude tím třetím nebožtíkem. Jak známo, neštěstí chodí v trojici, a v případě pohřbů v naší vesnici to platí doslova. Letos u nás až do května nebyl žádný pohřeb, a pak opravdu přišly tři krátce po sobě. A nestalo se to poprvé.
Tím třetím byl pan řídící. Učitel, který v naší obci učil několik generací žáků. Takže lektorce z kostela ta předpověď vyšla. Teda skoro, protože učitel nepocházel od nás a pohřeb měl jinde, v místě, odkud pochází jeho manželka. Pohřeb ovšem na přání rodiny vedl náš kněz, takže to počítám jako třetí pohřeb.
Pak byl asi měsíc klid, a předminulou neděli byla ta svatba. I když ne nová, ale zlatá, 50. výročí sňatku. I to se ale počítá, vždyť je to poměrně vzácné. Škoda, že ti manželé neměli ve farnosti víc než tohle. Vlastně kněz akorát zmínil intenci mše, ale jinak nebylo nic. V naší farnosti se ani nelze divit.
A pak to přišlo. Den po oslavě výročí svatby zemřel další voják od nás. Tentokrát mladý muž na prahu vojenské kariéry. Pouhé dva dny před ukončením studií zemřel 29letý nadrotmistr. Opět jsme měli vojenský pohřeb, a tentokrát to byla ještě větší paráda než napoprvé. Opět byl u nás vojenský kaplan, tentokrát z Brna, z vojenské univerzity. Zemřelého osobně znal. Tentokrát přijely z Brna i odjinud celé 4 autobusy, takový pohřeb jsme tu snad ještě neměli. Kostel nacpaný k prasknutí jako při vánoční besídce. Přijela i vojenská hudba, která hrála venku přede mší i poté opět při průvodu. Při mši byla opět čestná stráž u rakve, u hrobu pak opět večerka a salvy. Tentokrát jsem se při první salvě tak leknul (bylo to dost blízko, zatímco poprvé to bylo stranou v poli), že mi spadlo žezlo z kropenky, kterou jsem jako ministrant měl s sebou u hrobu. Při druhé a třetí salvě jsem ho raději pevně držel. Poté ještě následovala naše státní hymna. Tohle už dorazilo i mne, ačkoli jsem zemřelého osobně neznal.
Ve filmech se dá vymyslet ledacos, jakákoli kombinace, život však kombinuje po svém. I když vojenské pohřby (u ostatních jsem bohužel nemohl být) byly svého druhu krásné (dá-li se to o smutné události vůbec říct), přece jen si přeju, aby už dlouho zase u nás žádný pohřeb nebyl. Raději svatbu. Když ne zlatou, tak aspoň novou.
EDIT 21. 7. 2011
Tak moje přání z posledního odstavce už se bohužel nesplní. Příští pondělí máme u nás další pohřeb, už pátý. Je tedy už nad slunce jasné, že čtvrtý pohřeb v řadě byl vlastně prvním v další trojici pohřbů :(-
Když tak mrkněte na edit v závěru článku...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.