Prvotní svaté přijímání

Dnes jsme měli ve farnosti první svaté přijímání. Spíš by se ale mělo říkat prvotní. Proč? Protože se může lehce stát, že ono první přijímání je taky poslední. Živým příkladem je třeba můj synovec, který od prvního přijímání v kostele takřka nebyl (abych mu nekřivdil, jednou jel s námi na sv. Hostýn).

I když to byl pro farnost sváteční den, zvláště pro tři děti a jejich rodiny, já to beru s rezervou. Z loňských prvokomunikantů krátce nato odpadli hned dva kluci. Už dlouho jsem je v kostele neviděl. Takže moc nejásám nad prvním přijímáním. Až čas ukáže.

(poznámka: přitom právě ti zmínění kluci by klidně mohli ministrovat, zoufale se nám nedostává ministrantů, farnost funguje ne na půl, ale už na čtvrtinu šťávy, a nic se s tím nedělá, dokud tu jsem já).

Navíc mě štve, jenže to ze své pozice nedokážu ovlivnit, že náš kněz nedokáže dát ani při takovéto slavnostní chvíli, která je jednou za život, aspoň prvokomunikantům podobojí. To je to takový problém? Kdy jindy už by se mělo přijímat podobojí? Jeden rok jsem to zkusil knězi navrhnout. Výsledek byl takový, že jsem dostal odpověď v tom smyslu, že by to nebylo pastoračně vhodné a že by děti nebyly schopny rozeznat podstatu. Jak prosím?

Pokud vím, základním předpokladem pro přijetí Eucharistie je právě schopnost rozeznat obyčejný chléb a víno od Těla a Krve. Kdo to nerozezná, nemůže přistoupit ke stolu Páně. A jestliže děti jsou disponované rozeznat chléb a Tělo, jsou přece stejně disponované rozumově a vírou rozeznat a přijmout Krev Páně.

Někdy se mi zdá, že náš kněz považuje své farníky za nevzdělance, kteří nic nevědí a neznají obsah víry. Čtvrtou eucharistickou modlitbu používá ve všední dny, ale nepoužívá o nedělích, protože obsahuje dějiny spásy. Podle této logiky věřící, kteří chodí do kostela ve všední den, znají obsah víry, zatímco ti „nedělní“ ne. Zdůvodnění, proč při prvním přijímání nepodat podobojí, je další unikát.

Teď se do mne určitě konzervativní křídlo pustí, tak jako se pustilo už kdysi, když jsem přinesl článek na téma přijímání podobojí. Jenže si nemůžu pomoct. Na věci, které nejsou v pořádku, se musí upozorňovat stále, průběžně. I když, jak už jsem napsal jinými slovy, to hned tak nic nezmění.