aneb To nejlepší ze mne :)-

O správné úctě ke svatým

13. 5. 2011 14:49
Rubrika: Církev

Jsme uprostřed májového měsíce, což je měsíc v katolické lidové zbožnosti zasvěcený Panně Marii. Pořádají se různé májové pobožnosti. Nejinak je tomu v naší farnosti. Pobožnosti můžou mít různou formu, většinou je však společnou částí modlitba litanií k Panně Marii. I u nás v kostele, jak jinak. Kromě nich se zpívá mariánská píseň, kněz si připraví nějaký text vztahující se k PM, nechybí mariánské modlitby a pochopitelně ani velikonoční odrhovačka Vesel se, nebes Královno (chudák Michna, kdyby býval za svého života věděl, co se z jeho písně stane, raději by ji byl spálil. Ale o Michnovi jsem psát nechtěl. Zpět k tématu).

Jak většinou známo, v době velikonoční se při litaniích stojí. Ne tak u nás, u nás se běžně klečí. Když jsem to řekl knězi, velmi se tomu divil. Povídal, že je knězem už nějakou dobu (pro zajímavost: 63 let), ale nikdy neslyšel, že by se při litaniích stálo, jenom proto, že je doba velikonoční. Odjakživa že se při litaniích klečí.

Nato jsem kontroval, že klanění náleží samotnému Bohu, takže např. před vystavenou Nejsvětější svátostí nebo po přijímání je to přirozené, zatímco ke svatým máme mít úctu. Kněz si je rozdílu mezi těmito věcmi sice taky vědom, má ale asi jinou představu, jak vypadá úcta ke svatým. Prý se projevuje právě uctivým klečením. Pak ještě dodal, že já mám ale vlastně jinou výchovu.

Tím nejspíš narážel na moje kontakty s dominikánským a premonstrátským řádem. Nevím ale o tom, že by nějaký katolický řeholní řád, natož tyhle dva, hlásal jinou nauku, než je nauka Církve. Tak jakápak jiná výchova?

Možná se v této oblasti projevuje moje trochu jiné smýšlení, ale nemůžu si pomoct. Navzdory svému jménu, které odkazuje k jiným jménům svatých (Marie a Anna), navzdory vědomí, že mám v nebi dvě „patronky“, zachovávám v této věci poněkud rezervovaný odstup. Jak už jsem kdysi napsal, nemám moc rád sochy svatých, ve většině případů ani obrazy. V této souvislosti mi to nedá nezmínit nedávný svátek sv. Jana Sarkandra, kterého v naší farnosti uctíváme poněkud zvýšeně, dokonce máme v kostele i obraz. No pochopitelně že nechyběly litanie, a dokonce před tím obrazem. Ach jo.

Asi 25 čísel nad monitorem mám na stěně tři obrazy. Uprostřed obraz Božího milosrdenství, nalevo od něj ikonu Panny Marie, a napravo nezarámovanou velkou fotku současného papeže. Tohle je jediná obrazová výzdoba v místnosti. Mluví za vše a víc bych ani nechtěl. Takhle nějak si to představuju. Žádného Sarkandra a už vůbec bych nebyl schopný dát si do bytu nějakou sochu.

Jiné smýšlení mám ale třeba i co se týče poutí na poutní místa. Většina poutních míst je zasvěcena nějakým způsobem P. Marii. Ať už je to sv. Hostýn nebo i Velehrad, Svatá Hora atd. Znamená to ale, že tam putujeme za P. Marií? Já teda ne. Tím hlavním je přece vždycky Bůh. Nechápu, jak se můžou o nedělích na poutních místech hrát a zpívat při mši mariánské písně, když do liturgie to nepatří. Patří to post missam nebo extra missam. A zvláště v neděli a zvláště v konkrétní liturgické době.[1]

Co dále nechápu, jak někteří (původně jsem byl v pokušení napsat za slovo někteří ještě jedno slovo) dokážou třeba schody vedoucí k bazilice zdolat po kolenou. Proč, kvůli komu? Kvůli Marii? To snad ne. Znovu opakuji: klanění náleží Bohu. Před svatostánkem, při výstavu, po přijímání – ano. Před obrazem Božího milosrdenství, byť posvěceným, ne (nemám doma svatostánek). Před sochou či obrazem svatého – ne.

To, co jsem dosud napsal, neznamená, že nemám úctu ke svatým. Dodržuju liturgický kalendář, i při modlitbě církve, podle pořadí přednosti, pokud to jde, oslavím každý svátek či slavnost svatého. I Boží matky. Ale svatí přece nemůžou být upřednostněni před tím, o kom svým životem svědčili.

Jsem si vědom, že moje názory se asi každému líbit nebudou. Předesílám, že si nenárokuju beze zbytku pravdu. Píšu o svém vnímání, ale zároveň si nemyslím, že bych psal úplné bludy. Inu, každý jsme nějaký. Jestli to nebude tou mou jinou výchovou…



[1] Jedinou čestnou výjimkou byla jistého roku jedna má návštěva sv. Hostýna, bylo to 28. srpna, na sv. Augustina. Tehdy nebyla mariánská píseň, ale píseň příležitostná – 904. Asi mají jezuité v úctě sv. Augustina.

Zobrazeno 1209×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz