Jmeniny

Nedávno jsem měl jmeniny, lidově řečeno svátek. Tedy ten skutečný, podle občanského jména, ne podle nicku. Pak mám ještě jeden svátek, 2. srpna, v den svátku mého biřmovacího patrona. Ale to je neoficiální, je to spíš významné pro mne. Okolní svět ví pochopitelně jen o mém občanském svátku.

V posledních letech se v naší rodině ustálil zvyk místo dárků s překvapením dávat k různým příležitostem lidem peníze. Je to asi zlozvyk dnešní doby, určitě to není jen v naší rodině. Tak se stalo i v mém případě. Je fakt, že jsem nečekal na svátek nic extra honosného, ale určitě by bývalo bylo příjemnější nechat se něčím překvapit než dostat peníze. Leckdy se darující vymlouvá na to, že je lepší dát peníze než koupit nějakou hloupost, co se nebude líbit. Že si pak dotyčný může koupit přesně to, co chce.

Já si ale myslím, že by nebylo tak složité, když chceme druhého obdarovat, nějak šikovně zjistit, po čem zrovna jeho srdce prahne nebo co zrovna potřebuje. Případně mu koupit něco, co není nezbytně zapotřebí a je to drahé, takže by si to za normálních okolností nedopřál. Jako třeba nějaká dražší cukrovinka apod.

Prozradím, že u mě to letos s tím svátkem dopadlo tak, že jsem si původně z těch peněz chtěl konečně zakoupit Jeruzalémskou Bibli[1]. No nakonec jsem musel vrazit další peníze do počítače. A jsme u toho – kdybych Bibli přímo dostal místo těch peněz, tak už bych ji měl. A pochopitelně bych ji kvůli počítači neprodával, na to bych musel vzít peníze odjinud. A když už jsem zmínil ty cukrovinky, i na ně došlo. Z části peněz jsem si koupil nějaké bio výrobky v drogerii DM. Kakao a nějaké sušenky, zkrátka právě věci, kolem kterých vždycky chodím a nikdy si je nekoupím, protože nejsou nezbytné a jsou drahé.

Minulý týden měla moje švagrová kulatiny. Víme už dlouho, že by chtěla nějaké stříbro, přesto ale přímo řekla, že chce peníze. Vím, že oslava něco stála a chtěla, aby se jí to vrátilo. I tak ještě dostala spoustu dárků. Nic stříbrného ale mezi tím nebylo. Kytice a bonboniéry může dostat každý rok. Ale na to stříbro by se museli lidi složit, a jestliže chtěla peníze, vyřešilo se to tedy jednoduše.

Opravdu mám za to, že by chtělo jen trochu vůle a šikovnosti zjistit, čím druhému uděláme radost. Jenže by to chtělo i změnu postoje, nechtít jako dárek peníze. A to je pro někoho těžké. Přitom v dnešní době je tolik možností, jak obdarovat druhé… Třeba když vezmu za příklad tu drogerii, stačilo říct si: on se zajímá o bio výrobky, tak mu uděláme nějaký menší balíček. Možná by v něm nebylo přesně to, co jsem si koupil. Ale bylo by to v tom duchu nebo něco podobného ze stejného sortimentu a bylo by to překvapení. Jenže to by lidi okolo mne nejprve museli vědět, co mě zajímá.

A někdy, když víme zhruba okruh, ale nedokážeme přesně určit, co by dotyčný chtěl, tak to v dnešní době jde řešit třeba nákupem dárkového poukazu. I DM takové nabízí, ale opravdu i spousta jiných provozoven a firem.

Velmi bych si přál, aby obecně (nejen v naší rodině) lidé zas dokázali druhým dávat dárky v jiné podobě než peněžní. Nemusí se ani pokaždé kupovat, někdy stačí něco vyrobit (viz adventní věnec). Možná by to i chtělo více komunikovat i s našimi nejbližšími, kolikrát se lidé žijící v jednom domě nebo bytě spíš míjí a neudělají si čas jeden na druhého… Pak není divu, že nevíme, čím se trefit do vkusu obdarovanému. Roli zde tedy hrají i vztahy mezi lidmi.