aneb To nejlepší ze mne :)-

Grónská pověst o tom, jak vznikli lidé

16. 2. 2011 15:21

Naši předkové často vyprávěli, jak vznikla země a lidé. Tenkrát, před dávnými časy, neuměli ukládat slova do čárek jako bílí lidé. Ti, kteří žili před námi, pouze vyprávěli. Vyprávěli o mnohém, a proto nám tyto věci, o nichž jsme již v mládí slýchávali, nejsou neznámé. Stařeny svými slovy zbůhdarma neplýtvají a my jim věříme. Stáří nelže.

 

Tenkrát, před dávnými časy, vznikla země. Zřítila se shora dolů. Půda, hory a kamení spadly s nebe, a tak vznikla země. Když vznikla země, přišli lidé. Vypráví se, že povstali z půdy. Z půdy vznikly děti, objevily se ve vrboví a byly plné listí. Ležely mezi zakrslými keři se zavřenýma očima a mrskaly s sebou. Nedokázaly ani lézt, živila je půda.

Dále se vypráví o jednom muži a jedné ženě. Ale jak to bylo? Je to záhada – kdy se spojili, kdy vyrostli. Nevíme. Žena šila dětské oblečení a chodila po světě. Oblékala děti, které našla a nosila je domů. Tak se lidské pokolení rozrostlo.

Když bylo lidí hodně, chtěli mít psy. Jeden muž vzal do ruky psí postroj, začal dupat do země a křičet: „Hog! Hog! Hog!“ Z kopců a vršků vyskákali psi. Pořádně se otřepali, protože byli plní písku. Tak lidé získali psy.

Ale lidé se množili a bylo jich stále víc. V těch dávných dobách neznali smrt a dožívali se vysokého věku. Nakonec nemohli ani chodit, byli slepí a museli ležet. Neznali vůbec slunce a žili ve tmě. Nikdy se nerozbřesklo. Světlo měli pouze v domech, pálili v lampách vodu. Tenkrát voda hořela. Protože lidé nedokázali umírat, přemnožili se a zaplavili zemi. A tak přišla mohutná potopa. Mnozí se utopili a lidí ubylo. Stopy po této mořské potopě jsou patrné na vrcholcích hor, kde často nacházíme škeble.

Když tedy bylo lidí méně, začaly dvě stařeny mudrovat: „Když nemáme smrt, nepotřebujeme ani den,“ řekla jedna z nich. Asi se bála smrti. „Ne!“, odvětila druhá, „Chceme světlo a smrt.“ Sotva to dořekla, stalo se, přišlo světlo i smrt. Když zemřel první člověk, přikryli prý jeho tělo kamením. Mrtvola se však vrátila zpět, asi plně nechápala, co to znamená zemřít. Zvedla hlavu z pryčny a chtěla vstát. Jedna stařena ji však srazila zpátky. „Musíme toho hodně táhnout a máme malé saně,“ dodala na vysvětlenou. Právě se totiž chystali vyrazit na loveckou výpravu. A tak se mrtvý musel vrátit do své kamenné mohyly.

Když už lidé měli světlo, mohli se vydávat na lovecké výpravy a nemusela je živit země. A se smrtí přišlo slunce, Měsíc a hvězdy. Neboť lidé po smrti vystoupí na nebe a svítí.

 

 

Podle Knuda Rasmussena zpracovala Alena Klempířová

Zobrazeno 1819×

Komentáře

s1rejda

Díky bratře. Občas je fajn poslechnout si pár prostých nevěděckých slov.

Asterix

Jo, nejvíc se mi líbilo, jak hořela voda :D

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz