… a dej k němu víru živou, zpívá se ve známé písni. Vzpomněl jsem si na ni dnes, na Nový rok, v souvislosti s tím, jak si všichni přejeme v tento den hodně zdraví. Není to ale zbytečné?
Ono se zdá, že zdraví je na tomto světě jednou z nejvyšších hodnot, takže přát druhým, aby byli zdraví, zdánlivě znamená přát jim dobro. Ale je to přání celkem zbytečné, protože neúčinné. Kdyby mělo fungovat pokaždé a každému, nebyl by nikdy nikdo nemocný. I když by bylo moc krásné, kdyby k zajištění zdraví postačilo pouhé přání od druhých. Jenže třeba v případě dlouhé závažné nemoci to opravdu nepostačí. Člověku ochrnutému, který je upoutaný na vozík, můžou zdraví přát všichni lidé na světě, ale nepomůže to.
Z tohoto hlediska je možná, aspoň pro křesťana, důležitější zdraví duševní a duchovní. Já osobně každý rok na jeho začátku vděčně děkuji Bohu, že mě k němu dovedl ve víře, že jsem ho začal v milosti posvěcující (svátostí smíření před vánocemi), a vyprošuji si, abych svou víru neztratil a neochabl, zvláště v dnešním světě.
A jako katolík mám k tomu dva mocné obrovské prostředky – svátost smíření a eucharistie. Pokud budu žít z těchto svátostí, nemůžu přece zároveň Boha opustit. Nemůžu říct: „Bůh není“ a zároveň ho přijímat. Jak moc jsem vděčný, že jsem katolík! Takovou posilu, při vší úctě, nemůžou naši nekatoličtí bratři nikdy obdržet.
Pokud jsme zdraví fyzicky, buďme rádi a děkujme za to. Ještě víc však děkujme za dar víry, protože je to velká milost, která není dána každému. A snažme se růst ve víře. Zdraví fyzické máme jen jedno, a u většiny lidí se s přibývajícím věkem objeví nějaké ty zdravotní potíže. S duchovním životem to má být ale naopak – máme se Bohu stále více přibližovat, růst ve víře a ve ctnostech. Mysleme na věčnost. O vstupu do Božího království totiž nerozhoduje náš stav fyzický, ale právě duchovní.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.