O moci elektřiny a moci peněz

Dnes začnu otázkou: na čem je lidstvo nejvíc závislé? Abych to neprotahoval, zde jsou tři možnosti:

a) voda

b) elektřina

c) peníze.

Kdo si myslí, že to je elektřina, má bod. Voda zde totiž je a bude zde furt, dokonce vodní plocha naší planety je větší než plocha pevné země. Je fakt, že ne všechna voda je pitná, a pitnou vodu lidstvo potřebuje, ale voda jako taková tady je stále. Peníze to taky nejsou. I když mají velkou moc, nepotřebujeme je každý den. Nebo někdo z vás chodí nakupovat opravdu každý den? Já teda ne. Kupuju podle potřeby a minimálně o nedělích nakupovat nechodím (i když zas potřebuju peníze na sbírku v kostele, ale vynahradím si to jiný den přes týden). Ne všichni potřebujeme peníze úplně každý den.

Co ale ke svému životu potřebujeme, minimálně v té vyspělé společnosti, je elektřina. Jen si představte, že by žádná elektřina nebyla. Dovedete si to vůbec představit? Dnes, kdy je všechno na elektřinu? Bez elektřiny se dnes těžko hneme. Tento článek vlastně vzniká na popud toho, jak jsem psal nedávno o možné sluneční bouři, která by změnila geomagnetické pole země, a tím zničila elektrickou soustavu a všechny systémy, které jsou na ní závislé.

Ano, kdysi to šlo. Lidé dovedli žít i bez elektřiny, ale taky každý něco uměl. Většina z nás asi neumí upéct domácí chleba, proč taky, když si ho můžeme koupit v obchodě, že. Jenže i ten chleba v obchodě se peče v pekárnách v elektrických troubách. A i když si koupíme domácí pekárnu, i ta je na elektřinu.

A i ta voda, která nám teče doma z kohoutku, se tam musí nějak dostat. Jak? Z veřejného vodovodu. A jak se dostane tam? Asi nějakým přivaděčem nebo soustavou přivaděčů. Aby se ale dostala až ke koncovému spotřebiteli, musí se nějak dostat do konkrétní přípojky obecního vodovodu. A to se údajně děje tak, že se spustí v určitých intervalech čerpadlo, které načerpá určitý objem vody (nemalý), kterou pak čerpáme. A i to čerpadlo... je na elektřinu. Takže pokud by dlouhodobě nešla elektřina, poteče voda tomu, kdo je připojený na vodovod, jen do doby vyprázdnění dané kapacity. Vyhraje ten, kdo má barák se studnou. Pokud si to představuju špatně a někdo ví, jak se přivede voda od pramene až do kohoutku, ať mě klidně opraví. Budu rád, když se něco dozvím.

Podobně, jako je to s vodou, je to i s plynem, ropou a dalšími produkty. Z podzemí se to musí nějak vytěžit a potrubími nějak rozvádět, takže jsou tam taky výkonná čerpadla... na elektřinu. Pokud jde o teplo, opět vyhraje ten, kdo má barák, nejlépe s ústředním topením. A pokud možno jen přízemní nebo jednopatrový, protože do dalších pater je zapotřebí, aby vodu v trubkách taky rozvedlo čerpadlo, které je na elektřinu.

Takhle by se dalo pokračovat stále dál. Dnes prostě platí, že za vším je třeba hledat nikoli ženu, ale elektřinu.

V porovnání s elektřinou jsou ničím i peníze. A pokud by nešla elektřina, ztratí peníze svou hodnotu. Nevěříte? Ano, peníze tu byly i před vynálezem elektřiny a měly hodnotu. Ale nebylo jich v oběhu takové množství. V dnešním světě jsou peníze silným mocenským nástrojem, mají úžasnou moc a je jich v oběhu velké množství. Navíc jsou taky nerovnoměrně rozdělené. A s tím je třeba něco dělat. Je potřeba, aby peníze ztratily svou hodnotu. A tu ztratí, nepůjde-li elektřina.

Současný nejbohatší Čech si staví (nebo spíš nechává postavit) luxusní sídlo za desítky milionů korun. Všechno v něm bude pochopitelně na elektřinu. Po sluneční bouři mu to ale bude všechno na nic. Rázem to ztratí svou hodnotu. A pokud si tam zavčas nenainstaluje kamna na dřevo, zmrzne tam. A jelikož ani z obyčejných lidí si většina neumí upéct chleba doma na peci, určitě to neumí ti bohatí. K čemu jim pak budou peníze, když nebude kde koupit chleba? Z toho logicky vyplývá, že pokud nepůjde elektřina a někdo bude mít doma pec a bude péct chleba, bude se snažit na tom, co umí, vydělat. Ceny půjdou neobyčejně nahoru. A máme tu devalvaci. Peníze prostě ztratí hodnotu, protože se za ně nebude dát nic koupit.

Hodnotu ztratí všechno. Nejen sídlo za miliony korun. I luxusní nablýskaná auta, která nepůjde nastartovat, leda by jezdila na naftu. A tu pak nebude kde tankovat. I mobilní telefony, které taky fungují na baterii s polaritou. Prostě všechno.

A je to třeba. Nedávno se objevily případy okrádání seniorů v domácnostech. Někdo se vetře starým lidem do domácnosti a vyláká z nich peníze. Hyenismus. Co ještě všechno lidi pro peníze neudělají?! Po sluneční bouři ovšem takových praktik nebude třeba.

Podnikatelé, jejichž zaměstnanci pracují za minimum a oni sami lítají letadlem, přijdou také o všechno. V té chvíli se začnu, navzdory vážné situaci, smát. Kdo chce moc, nemá nic.

Je to tak. Je potřeba, aby se něco konečně změnilo, aby se člověk přestal pachtit za potištěným papírem a objevil jiné hodnoty. Krizi, která byla odstartována před 2 lety, neodstartoval nikdo jiný než sorta bohatých. Vznikla proto, že bohatí chtěli mít ještě víc. A na tyto strůjce krize žádná krize nedopadla, naopak dopadla na ty obyčejné, poctivé. Pokud si někdo myslí, že se z krize dostaneme, musím ho zklamat. Nedostaneme. Dokud se nezmění lidské smýšlení a dokud budou tomuto světu vládnout peníze, nedostaneme. Nikdy už to nebude jako dřív. Lidé budou opatrní. Už vědí, že není radno každému věřit. Nejmíň pak bohatým.

Je potřeba se od neustálého pachtění za hmotnými statky osvobodit. Pokud navzdory krizi nebudou lidé schopni pochopit důležité věci a o nadbytek se dělit s tím, kdo nemá, bude muset přijít jiná forma krize. Výpadek elektrické sítě. Definitivní a dlouhodobý.

Víte, co je největší sranda? Že se o té sluneční bouři pak už nedočteme na internetu. Ani se nebudeme moci podívat na televizní reportáž o proběhlé sluneční bouři. Jediným zdrojem informací pak budou stará dobrá tištěná média, pro jejichž tisk se ale dnes taky využívá strojů, které fungují na elektřinu. Bude se to muset všechno dělat mechanicky, a  to bude trvat. Jedno vydání novin se bude tisknout celý týden, ne-li měsíc. Zprávu o sluneční bouři a jejích následcích pak pro budoucnost zachovají akorát ty s obtížemi jednou za měsíc vydané noviny.

Ale třeba je tohle jen fikce. Třeba sluneční bouře nebude a nic se nezmění. Vše zůstane při starém. Třeba jenom straším. Jenže něco přijít musí, musí se stát něco, díky čemu lidstvo (a hlavně bohatí) prozře. Budeme muset začít každý znovu, od nuly. Ať každý ukáže, jak si umí poradit. Jinak to nevidím.