Velikonoce v Praze 02 - První a druhý den

Konečně se dostávám k pokračování svých zážitků z Prahy.

Cesta vlakem do Prahy

Do Prahy i z Prahy jsem jel vlakem EC. Musím přiznat, že vlaky kategorie EC jsou na úrovni. Škoda, že to nestaví přímo u nás, musel jsem jet z Hranic. Ale i tak to stálo za to, hlavně když vlak, kterým jsem do Hranic dojel, neměl zpoždění. Měl jsem totiž jízdenku zakoupenou už předem přes eshop ČD, proto mi platila jen pro ten konkrétní spoj.

A věru, že jsem nebyl zklamán. Jednalo se o slovenské EC a musím uznat, že Slováci mají parádní toalety! Jsou tam tlačítka na spuštění vody, jak z mísy, tak z umyvadla, mýdlo, papírové ručníky, prostě skvělé. Po dlouhé době opravdu radost pohledět, funkční záchody ve vlaku.

Cestující taky skvělí. Kupé bylo plné, ale tím líp, to se člověku hned jinak jede, když je živo a veselo. Jely s námi tři dámy ze Slovenska, prý na jakousi zahradnickou brigádu někam do severních Čech.

Ještě jeden poznatek z EC. Takovéto vlaky jsou i za chodu poměrně tiché, proto v nich lze bez problémů poslouchat hudbu v mobilu. To není tak samozřejmé, neboť když si představím naši místní lokálku (motoráček), je poslech, když se vlak rozjede, absolutně nemožný, pokud člověk nechce přijít o sluch.

Cestování po Praze

Cestu z nádraží na Strahov mi kdysi dávno popsal opat v mailu, tak jsem si to předem znovu vyhledal. Cesta v kombinaci metro-tramvaj mi trvala asi hodinu. Příště však budu tuto trasu jezdit výhradně tramvají, z nádraží se dá dojet až na místo jen s jedním přestupem, a to na Národní. Ne že bych metro neměl rád, navíc to byla jediná moje jízda za celý pobyt, ale kdo se má s těžkým zavazadlem štrachat v přestupních stanicích na jinou trasu...

Za celý pobyt jsem potřeboval jen 4 jízdenky na MHD po 26 Kč. To se dá, že?

Missa chrismatis

Druhý den ráno byla v katedrále Missa Chrismatis. Moje poslední mše svatá koncelebrovaná Miloslavem Vlkem v roli pražského arcibiskupa. Teda to je asi špatně napsané - poslední mše svatá arcibiskupa Vlka, které jsem se zúčastnil.

Moc jsem toho vpředu neviděl, neb jsem byl poměrně vzadu. Ale i tak to stálo za to. A kdybych nebyl hlupák, mohl jsem být víc vpředu. Přišel jsem totiž poměrně brzy, ale vpředu seděli kněží. Myslel jsem, že tam už zůstanou, ale pak se všichni zvedli a šli do průvodu a pak už nezabrali původní místa, ale místa ještě víc vpředu. A na jejich původní místa se natlačili lidé, kteří přišli později než já. No jo, jenže kdo to mohl vědět? Co jsem dosud byl na takovýchto mších, tak polovina lavic byla reservé pro kněze.

Aspoň že slyšet bylo dobře. Miloslav Vlk má i smysl pro humor, což během mše několikrát ukázal. I když - smysl pro humor mají i Italové, ale o tom později.

Ještě jeden postřeh. Po letech jsem při této mši v katedrále prakticky využil Mešní zpěvy, které tam pořád ještě jsou „v kursu". Pořád se tam používají.

Mše Zeleného čtvrtku

Navečer na mši na památku ustanovení Eucharistie jsem už byl v premonstrátské bazilice na Strahově. Byl to zvláštní zážitek. Nejdřív mě zarazil neobvyklý řev varhan na začátku. Myslím, že do organo pleno nechybělo mnoho. Varhany div netrhaly uši. Říkal jsem si, jestli takhle hrají vždy nebo je to nějaká výjimka. Pak jsem na to přišel - varhaník tomu dal sílu, ještě na poslední chvíle, než varhany utichnou až do sobotní vigilie!

Ale i tak jsem se potom nechal nachytat. Varhany totiž zmlkly až po doznění Gloria a ne na jeho počátku. Navíc mě zarazilo použití slavnostního Břízova ordinária, které se na Zelený čtvrtek teda fakt nehodí, jakkoli mám Břízu rád. U nás zní v tento den Olejník, kterého ale v Praze rádi moc nemají.

Zpěv „Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh", si taky nikdo z lidí nezazpíval. Premonstráti si ho totiž zazpívali jen pro sebe - latinsky. Ach jo. Další zklamání (i když za to premonstráti přímo nemůžou) byl příšerný nápěv písně Chvalte ústa pod číslem 704 A. Zlatý modrý kancionál!

No z hudebního hlediska by bývalo bylo lepší jít asi znovu do katedrály. To, co bylo u premonstrátů, bylo jistě i v katedrále, a to vč. umývání nohou a přijímání podobojí. Jediná výhoda tedy byla v tom, že jsem byl jako ministrant blíž „centru dění". I když jsem ale stejně žádnou službu nedostal.

Slavnostní večeře

Po večerní mši na Zelený čtvrtek ještě následovala slavnostnější večeře, uvozující následný půst. Bylo na ni do refektáře pozváno i oněch 12 mužů, kterým opat umýval chvíli předtím nohy. Takže jsme byli plní co do obsazenosti židlí.

A plná jsme pak měli i břicha. Na večeři byly rybí filety. Ale ne zrovna malé! Byly to obrovské kusy, přesahující průměr talíře. K tomu zelenina, tatarka, pivo... Jak jindy pivo nepiju, tentokrát jsem si aspoň Birella dal.

Ukázka italského humoru

Při mši v katedrále v jejím závěru promlouval i apoštolský nuncius Diego Causero. Pozici M. Vlka přirovnal k pozici v rodině. Řekl něco v tomto smyslu:

Otec v rodině se stará o své děti. Když se děti pak samy stanou hlavami své rodiny, jejich otec přebírá roli dědečka. Nemá už tu přímou výchovnou roli, ale je přítomný v rodině dále a doprovází ji svou moudrostí a zkušeností.

No a tato svoje vyřčená slova pak nuncius přirovnal k odcházejícímu arcipastýři pražské diecéze. Přirovnal Vlka taky k takovému dědečkovi, že tedy pražská arcidiecéze právě získala takového dědečka.

Ukázka premonstrátského humoru

Premonstráti mají taky smysl pro humor. Při oné slavnostní čtvrteční večeři řekl bratr premonstrát vedle mne: „A víte, že v Malostranské besedě mají dneska točené pivo za 15 korun?" Všichni se hned začali divit, jak je to možné. A bratr odvětil: „Protože je dneska apríl!"

Opravdu - na tohle mu naletěli všichni, kteří to v té chvíli slyšeli. Včetně mne.

Ukázka mého humoru

Trochu předbíhám, tohle by se dalo napsat do posledního článku, ale pro příbuznost témat to uvádím tady. Mám rád latinu, ale její nadměrné používání premonstráty ve dnech kolem velikonoc mě už pak natolik vykolejilo, že jsem se chtěl někoho z nich zeptat, jak se latinsky řekne Kdo dřív přijde, ten dřív mele. Ale zapomněl jsem na to. Asi ještě napíšu opatovi mailem dotaz...