Velikonoce v Praze 01 - Základní popis

Letošní velikonoce (triduum + část oktávu) jsem se rozhodl strávit v Praze v premonstrátském strahovském klášteře. Vzal jsem si na to i příslušnou dovolenou, a tak jsem mohl odjet už ve středu Svatého týdne. Můj pobyt trval přesně týden, tedy až do velikonočního úterý. V sérii několika článků bych chtěl popsat své zážitky a dojmy. Nejprve obecný stručný popis.

 

1. den - středa Svatého týdne, 31. 3. 2010

Odjezd z domova dopoledne.  příjezd do Prahy okolo 13 hod. okolo 14 hod jsem byl už v klášteře, ale nějakou dobu jsem musel počkat, až přijde z vycházky fr. Damián, který má na starosti praktické věci, vč. ubytování. Naštěstí v Praze ten den dost silně pršelo a byla zima, a tak už okolo 15 hod jsem konečně dostal klíče od pokoje. Přezul jsem se, natáhl se na postel a okamžitě jsem usnul. Cesta mě natolik vyčerpala, že jsem se pak probudil jen díky tomu, že jsem měl na 17:15 hod nastavený budík mobilu.

Kdybych býval tušil, že před mší sv. nebude modlitba růžence, ještě bych si přispal. Takhle jsem musel chvilku počkat a v 18 hod byla mše svatá, spojená s nešporami. Po mši ještě hned následovala modlitba před spaním.

Večer jsem chtěl jít na Petřín do hvězdárny, ale měl jsem smůlu. Jelikož byl ten den ještě březen, měli otevírací dobu od 19 do 21 hodin. Já tam dorazil přesně ve 21 hod.

 

2. den - Zelený čtvrtek, 1. 4. 2010

Ráno v 6 hodin modlitby, pak snídaně. Takto to běží normálně přes rok a ve čtvrtek ráno to tak bylo až do zbytku týdne naposledy. Po snídani šli všichni, kdo mohli, do katedrály na Missu Chrismatis. Byla to poslední mše s Vlkem, na které jsem byl.

Mše skončila akorát tak, abych stihl včas dojít na polední modlitbu a oběd. Po obědě jsem se připravoval na svátost smíření, kterou jsem pak přijal okolo 15 hodiny, jak jsem byl domluvený s otcem převorem. Pak jsem se ještě na převorovo doporučení šel prospat, neboť večer už byl jiný program než je jinak v průběhu roku zvykem, a končilo to relativně pozdě.

V 18 hod mše svatá Zeleného čtvrtku. Po ní v 19:30 ještě následovala sváteční večeře. Sváteční proto, že pak dva dny byl půst, takže to bylo poslední jídlo, kterého se dalo dost „nadlábnout".

Ve 21 hod začalo officium lectionis, tedy modlitba se čtením. Její součástí tentokrát byly Lamentace proroka Jeremiáše a na konci zpívané Matoušovy pašije. Aspoň ty byly česky.

Zde důležitá poznámka: od čtvrtečního večera až do pondělního rána byly veškeré modlitby pronášeny v latině. Latina je pro premonstráty stěžejní, ale aspoň některé její části mívají přes rok česky. Přes rok ano, ale ne přes velikonoce :D

Večerní modlitby skončily asi ve 22:15 hod. pak už se šlo do hajan.

 

3. den - Velký pátek, 2. 4. 2010

Ranní chvály byly posunuty až na 8 hodin. Jednak proto, že officium bylo už večer předtím, jednak proto, že se večerní modlitby protáhly. Takže jsem se mohl celkem vyspat. Společné jídlo ten den nebylo žádné, bylo jen možné zajít do refektáře individuálně.

Po snídani, jelikož nebyl žádný stanovený program, využil jsem času k tomu, že jsem si na mobilu pustil Radiožurnál, abych zvěděl, co je nového ve světě. Na oběd, jediné sytější jídlo toho dne, jsem si dal filety, co zbyly z předchozího večera (z té sváteční večeře). Po obědě jsem se pro jistotu znovu prospal, abych byl čilý na večerní program.

Ten začal v 18 hodin obřady Velkého pátku. Trvaly téměř 2 hodiny. Okolo 20 hod se šlo na Petřín na křížovou cestu, kterou vedl otec opat. Stihlo se pak taktak dojít na večerní officium lectionis. Jeho součástí byly opět Lamentace. Modlitba skončila o něco dřív než ve čtvrtek.

 

4. den - Bílá sobota, 3. 4. 2010

Ze stejných důvodů jako v pátek byly ranní modlitby až v 8 hodin. Ani pak nebylo společné jídlo, to bylo až v poledne a tvořila ho polévka. Mezi individuální snídaní a polévkou bylo na programu uklízení kostela. Ještě předtím jsem však půl hodiny rozmlouval s otcem opatem.

Pak přišel na řadu ten kostel. Chtěl jsem s úklidem pomoci, ale sešlo z toho. Na vině je můj smysl pro dochvilnost a přesnost. Jelikož to bylo napsáno na 9 hodin, byl jsem v 9 hodin v sakristii. Jenže - nikde nikdo. Zeptal jsem se fr. Angela, co je třeba dělat. Ten řekl, že o ničem neví, že on už uklízel večer předtím, a že se mám zeptat fr. Vavřince. Jenže ten nikde nebyl. Hledal jsem ho všude možně, ale v mně přístupných prostorách nebyl.

Nakonec jsem ho viděl v kostele až ve chvíli, kdy jsem tam přišel na polední modlitbu. Ukázalo se, že Vavřinec ještě v 9 hodin ošetřoval opatovi nohy. Muselo to být ihned poté, co jsem od opata odešel. Proto tedy ten úklid nezačal přesně. Nu což, snaha byla, a ta se též cení :)-

 

Po polévce následoval snad první světský program mého pobytu. Odpoledne jsem se sebral a jel do zoo. V pražské zoo jsem do té doby nikdy nebyl, a proto to bylo v mém itineráři jako pevný bod, který je třeba splnit, dříve než odjedu. Podařilo se, a dokonce jsem stihl i večerní modlitby. Krásně jsem se stihl vrátit včas.

V 18:30 byly nešpory, po nich večeře (konečně normální jídlo!) a zakrátko po ní, ve 20:30, začala velikonoční vigilie. Původně jsem myslel, že na ni raději půjdu do katedrály. Jáhen Zachariáš totiž strašil, že bude Exultet zpívat latinsky, a já mu to málem uvěřil! Naštěstí mě fr. Hroznata přesvědčil, že si Zachariáš dělal srandu.

Vigilie skončila asi po 23. hodině. Pak jsem ještě něco zobnul, protoože bylo dost pozdě a od večeře mi vyhládlo, a šel spát. To už ale vlastně byla neděle.

 

5. den - Zmrtvýchvstání Páně, 4. 4. 2010

Po půlnoci jsem šel spát, ale nějak jsem nemohl usnout. Asi jsem byl rozrušený z vigilie, neboť nejsem zvyklý pozdě v noci žít aktivním životem. Naštěstí i v neděli byly ranní chvály až v 8 hodin. Poté snídaně a v 10 hodin mše svatá.

V poledne modlitba a oběd, pak nebylo v programu nic. Ani vycházky bratři neměli. Většina lidí toho času stejně využila k dospání toho, co zameškali v noci. Stejně tak já. Chtěl jsem jít ven, ale při tom nevyspání se to nedalo.

Vstal jsem až na 18 hodin, na další mši svatou, které jsem slíbil, že se zúčastním. To byla chyba! Byla při ní totiž provedena nezkrácená Haydnova mše (nevím jaká), takže se mše protáhla na neuvěřitelných 111 minut! Mám rád Haydna, ale tohle bylo utrpení.

Mezitím pochopitelně ti, kterří na druhou mši nešli, povečeřeli, a tak jsem pak byl v refektáři sám. Ve 20 hodin pak stejně měli premonstráti rekreaci, jak jsem aspoň poznal z toho, že z refektáře odnášeli postupně všechno, co tam bylo dobrého... V programu totiž napsaná nebyla.

Bratři se bavili, ale já měl aspoň čas se umýt a oholit.

 

6. den - Pondělí velikonoční, 5. 4. 2010

V noci jsem spal ještě hůř než tu předchozí noc. Nezbylo než oželet ranní společné modlitby (které už byly v 6:30 hod!) a nastavit budík na 8:30 hod. nejprve jsem se musel sbalit, neboť v 9 hodin jsem předával klíče. Po poledni totiž přijeli premonstrátští bratři z Rakouska na týdenní pobyt, a tak už na mě nezbylo místo.

Vzal jsem věci a odnesl je před refektář. Po snídani byla ještě v 10 hodin mše svatá. V 11:45 hod polední modlitba, pak poslední společný oběd, pak poslední společná modlitba, a pak jsem se rozloučil.

Jelikož jsem měl už předem koupený lístek na vlak na úterý, zařídil jsem si poslední nocleh jinde. U dominikánů. Tam jsem vyrazil ze Strahova pěšky. Nebylo to daleko, kousek od Karlova mostu, ale s těžkým zavazadlem se přecpanou Prahou, a hlavně přes takové oblasti jako je Karlův most, jde dost těžko.

Nakonec se ale povedlo a dorazil jsem do dominikánského kláštera. Po rychlém předání klíčů jsem vyrazil do města. Šel jsem jen blízko, na Národní třídu, podíval jsem se do OD Tesco My, nakoupil nějaké dárky. Ty jsem donesl domů a pak jsem si na chvíli sedl s P. Antonínem OP a pokecali jsme. S převorem pražského OP konventu se známe už léta, proto jsem musel tuhle příležitost využít.

Poté jsem vyrazil na jídlo do města, trochu se prošel večerní osvětlenou Prahou kolem Smetanova nábřeží a šel spát.

 

7. den - Úterý velikonoční, 6. 4. 2010, odjezd

Odjížděl jsem vlakem ve 12:11 hod. Měl jsem tedy dost času na vyspání, snídani, sbalení... Takže všechno klaplo. Před odjezdem jsem si ještě na Národní třídě v obchodě s čajem koupil dózu kvalitního sypaného čaje. Pak už jen jízda tramvají směr Hlavní nádraží (naco se štrachat metrem, když mám blíž tramvaj, a bez přestupu) a hurá domů.

 

x x x

 

Tak, mělo to být stručné, ale já to asi stručněji neumím. A to jsem to opravdu pojal jak nejmíň to šlo. Podrobnější zážitky v dalších článcích.