Další postřehy ze společnosti a ze života

Bohu díky za krizi!

Teda ještě že máme tu krizi! Díky ní si totiž vedeme líp než loni. Průměrná mzda za poslední rok se zvýšila, a tak každý z nás má teď v peněžence o tisícovku víc. Každý měsíc, takže za rok to dělá rovných 12 000 Kč. A můžem si jít koupit novou LCD televizi! Co víc si přát?

Že toto zvýšení je jen papírové, už je druhá věc. Je to totiž tím, že lidé s nejnižšími příjmy přišli o práci, takže se tyto nízké příjmy dále nezapočítávají a nesnižují průměrnou mzdu. No a co, však to vždycky bylo tak, že bohatí měli ještě víc a chudí ještě míň, no ne?

Sněmy, sněmy, sněmy

Se sjezdy a sněmy politických stran se v poslední době roztrhl pytel. Nezáleží na tom, jaká je jejich oblíbená barva. I já  jsem mohl být delegován na sněm - krajský i ten celostátní. Pochopitelně jen ve své straně. Tu možnost jsem měl, stačilo jen zvednout ruku. Jenže mi bylo líto peněz.

Na obou místech se totiž vybíraly příspěvky na provoz těchto sněmů. A nejde jen o samotný příspěvek, ale i druhotné náklady. Na ten krajský sněm by ta doprava tak drahá nebyla, ale jet do Prahy, to znamená cesta, jídlo a kdoví jak to tam bylo s přenocováním - jestli bylo v rámci toho příspěvku nebo ještě extra. No, zeptám se ve čtvrtek na schůzi okresní organizace.

Tolik peněz se mi prostě fakt dávat nechtělo. Doma člověk pomalu nemá v čem spát, chodí v roztrhaných pyžamech, které se bojí na sebe natáhnout, aby náhodou šev nepraskl ještě víc... ale co na tom, hlavně že byl v Praze. A to jsem se ještě nezmínil, že nemám ani sako černé barvy! Mám jen tenké zelené, vhodné na léto, a vínové hrubé. To by sice bylo do zimy, ale i tak bych tam byl ve vínové barvě jako pěst na oko. Takže další náklady, pokud bych chtěl mermomocí jet, by tvořila koupě nového saka.

Ze všech těchto důvodů jsem ten nápad zamítl a zůstal doma. Svoje ovoce to přineslo. Jedno nové pyžamo už mám a druhé mám objednané. Kromě toho mám: nabíječku na baterie, multifunkční tiskárnu k počítači (konečně, po letech!), nové spodní prádlo (pyžamo nebylo jediné, co se mi trhalo) a ještě pár drobnějších věcí okolo počítače. Všechny tyhle věci budou sloužit jistě několik let, v Praze bych ty peníze utratil za dva dny a co z toho?

I když jedna věc je fakt - člověk si vždycky může říct, že určitou částku lze utratit za něco jiného a třeba užitečnějšího. A s tímhle přístupem by nikdy nikam nešel. Jenže to bych těch peněz fakt musel mít víc, abych je mohl dát i za jiné věci. A kdybych měl víc peněz, zase bych je investoval do něčeho jiného. Třeba bych si zaplatil lázeňský pobyt. Po tomhle toužím už mnohem déle než po tom jet do Prahy na sněm.

A tak to jde pořád dokola. Inu, to jsme my obyčejní lidé, kteří musíme rozvažovat každou korunu...