List k Misijní neděli 2009 plus několik poznámek

Třetí říjnovou neděli už několik let slavíme tzv. Misijní neděli, ke které se vždy předem čte v kostelích dopis ředitele Papežských misijních děl v ČR P. Jiřího Šlégra. Některé části letošního dopisu mě zaujaly, a tak bych je chtěl doprovodit několika vlastními slovy.

Při nedávné cestě do africké Zambie jsem měl možnost navštívit farnost,

jejíž rozloha je srovnatelná s naší jednou diecézí. Překvapilo mě, že tak velké území  téměř se

stovkou misijních oblastí mají na starosti pouze dva kněží, kteří se do mnoha míst stihnou dostat jen

jednou za rok. Většina místních duchovních i katechistů, kteří v pastoraci pomáhají, nemá žádný

plat. Jsou živi z darů věřících a často, stejně jako jim svěření lidé, řeší problémy spojené s bídou.

My si jen těžko dokážeme představit, že bychom se nemohli dosyta najíst, že by nám netekla pitná

voda, nešel elektrický proud nebo že bychom to na nejbližší mši svatou měli 200 km.

To je fakt. V mém případě bych na tu mši musel až do Brna, a to ještě máme výhodu velkého výběru dopravních prostředků i dobré cesty. V Zambii těžko na tu mši jedou třeba vlakem...  A pokud jde o tu chudobu - i když tenhle stát není ideální a není v něm všechno v pořádku, pořád patříme k té bohatší části světa.

Zdá se neuvěřitelné, že podle organizace UNICEF každý šestý člověk na naší planetě, z toho 400

milionů dětí, bojuje denně s nedostatečným přístupem k vodě. Každý třetí člověk dokonce nemá ani

běžnou toaletu. Velké množství obyvatel rozvojových zemí neustále trpí nebo umírá na choleru

a břišní tyfus, což jsou nemoci pocházející z nekvalitní vody.

Právě Papežská misijní díla nemalou měrou přispívají k zlepšení celé situace.

O problému s pitnou vodou už jsem se zmiňoval v jednom svém článku. Jsem rád, že nejsem sám, kdo si to uvědomuje. Je dobře, že část prostředků vybraných prostřednictvím PMD jde i na tento účel.

Každým rokem se zvyšují i finanční dary od Vás - dobrodinců. Je úžasné, že za loňský rok jste věnovali

téměř 30 milionů Kč!

Když kněz v kostele tento dopis četl, asi se přeřekl a místo třicet řekl třista. No divili se asi všichni. Ale je fakt, že i těch třicet je dost.

Spojme se tedy při letošní Misijní neděli s celým světem a nebojme se rozdělit o svůj chléb

a svou víru.

Po přečtení dopisu se náš kněz obrátil ke svým farníkům s jednou připomínkou. Už léta se s malým úspěchem snaží ve farnosti šířit zpravodaj CSI - Křesťanské mezinárodní solidarity. Jde o malé zpravodaje, informující o životě křesťanů v jiných částech světa, zvláště tam, kde jsou křesťané pro svou víru pronásledováni a znevýhodňováni a z oblastí, kam třeba taky směřují prostředky z PMD.

Je fakt, že o tento časopis je u nás malý zájem. Ani já jsem si nikdy nevzal jediné číslo, i když je to zdarma. Tuhle neděli jsem to konečně napravil. Kněz správně řekl, že i křesťané na druhém konci zeměkoule jsou naši bratři ve víře, tak jako my jsme jejich bratři. Jistě oni, i když mají svých starostí dost, myslí i na své bratry v té blahobytné části světa, zvláště pokud jim tam přijde nějaká pomoc. Je ostudné, že se tak málo zajímáme o druhé, že na ně nemyslíme v modlitbě... Jednou za rok při Misijním dni je přece jen málo (tak jako je málo oslavovat Ducha svatého jen při slavnosti Seslání Ducha sv.).

Psal jsem i o sobě, i já přiznávám tento svůj nedostatek. Ale ruku na srdce - co vy? Pochopitelně CSI má i své internetové stránky, viz odkazy na konci.

Zajímavé odkazy

Celý text dopisu k Misijní neděli 2009

Christian solidarity international

Když trápí hlad. Reportáž z Nikaragui

Reportáž ze Súdánu

PMD na Signálech

P.S. Jen by mě zajímal rozdíl mezi katechetou a katechistou. Slovo katechista mi Word právě podtrhl a automaticky opravil, Slovník cizích slov ho taky nezná.