aneb To nejlepší ze mne :)-

Kterak tři učitelé o psychické zdraví přišli

15. 10. 2009 21:46
Rubrika: Nevážně | Štítky: četba , humor , Hyman , kaplan , Leo , literatura , New York , Rosten , rozhlas

Po Novém roce dolehla na New York chřipková epidemie. Dokonce i profesorský sbor Večerní přípravné školy pro dospělé se přechodně ztenčil, a nezbylo než v mnoha třídách suplovat. Onemocněl i profesor Parkhill, a tak do jeho třídy byla poslána na zástup profesorka Pflaum.

Zdálo se, že pod jejím vedením se bude probírat učební látka podle plánu. Žádné zbytečné řeči, žádné odbočky. Tentokrát měli probírat jednotlivá slova a výrazy, se kterými se studenti v běžných situacích setkali a kterým nerozuměli. Jako první se přihlásil pan Matsukas, že nerozumí slovu teleman. Učitelka, do té chvíle poměrně striktní, roztála, neboť její specializací bylo umění a byla velkým znalcem všech druhů umění. A tak se jala hovořit o Georgu Phillipu Telemannovi, velkém současníkovi ještě většího Johanna Sebastiana. Zmínila, že složil mnoho krásných duchovních motet a kantát. Do jejího výkladu vstoupila Ruska Olga Tarnovska, která ve své vlasti byla baletkou. Poznamenala, jaká je škoda, že Telemann nesložil taky nějaký balet, že by určitě bylo krásné tančit na jeho hudbu.

Tím se naštěstí profesorka Pflaum ještě vykolejit nedala. Dostal ji teprve žák, který položil původní dotaz. Prozradil totiž, při jaké příležitosti tento výraz slyšel. Pan Matsukas pracuje v pekárně. A jednou mu jeden jeho kolega řekl: „Ty poslyš, Matsukas, ty seš ale firma! Celou dobu stojíš a koukáš jako telemanový vrata!"

Telemanový vrata?!" Pflaum vytřeštila oči. „To je ale drzost! Telemanový vrata!" Pro její citlivou uměleckou duši byla takováhle urážka prostě moc. Musela si udělat přestávku.

Těžší část výuky však teprve přišla. Po přestávce bylo na řadě probírání homonym, tedy slov souzvučných. Jako příklad se odněkud vzalo slovo rys. Ukázalo se, že žáci jsou fascinováni dvojím významem slova rys - jako rys papíru, náčrtek, a jako lesní zvíře. A počali fantazírovat. Nejvíce fantazie měl jako obvykle Hyman Kaplan. Když se dozvěděl, že můžou nastat i případy, kdy stejné slovo je ve stejné větě použito v různých významech, a rozliší se podle toho, jak je ve větě použito, prohlásil, že „rys může sežrat rys". Tím roztočil celou spirálu fantazií, které se zúčastnila půlka třídy. Někdo to vylepšil tím, že „rys skočí na stůl, na kterém je rys, a pak budou na stole dvě zvířata". Pak už pokračoval pouze několikanásobný dialog mezi Kaplanem a dámami z kurzu. Jedna zoufale vykřikla, ať nedávají zvíře na stůl, na kterém se jí oběd, večeře a snídaně. Že zvíře dělá sajrajt, a nemá se tedy dávat do takové věty. Na to Kaplan, že rys jako papír se nemusí žrát na stole, ale třeba na dvoře. Slovo žrát ovšem Olga Tarnovska vzala na sebe a začala se s Kaplanem hádat.

To už bylo na profesorku moc. Začala zelenat a Kaplan si toho všiml. Zatočila se jí hlava, čehož využila k nenápadnému odchodu ze třídy. Žákům dala za úkol studium z učebnice a už se neobjevila.

 

*

 

Příští hodinu byla do třídy profesora Parkhilla poslána kolegyně Higby. Zdálo se, že je přístupnější než předchozí suplent. Tématem bylo pokračování v objasňování neznámých slov a slovních spojení. Tentokrát se, bohužel, ke slovu prodral Hyman Kaplan, jehož angličtina ze všech začátečníků byla asi nejhorší. A že nerozumí výrazu „nebo tento". Jelikož ale Kaplan nerozlišoval mezi znělými a neznělými souhláskami, vyšlo z něho „nepotento". A bylo zle.

Hodina skončila ještě dřív, než když třídu suplovala Pflaum. O Higby se pokoušely mdloby. Zatím se ale udržela, ovšem začala doslova řvát. „Celý život učím, ale tohle to, to to, teda tohle, to..." Nebyla ze sebe schopná dostat souvislou větu, jak se zakoktala. Nakonec taky s křikem vyběhla ze třídy a pořádně za sebou třískla dveřmi.

 

*

 

Nezbývalo, než aby v příští podvečerní výuce do nejhorší třídy na škole přišel učit sám ředitel přípravky. Informoval třídu, že profesorka Higby nepřijde, jelikož je nemocná. Na Kaplanův dotaz, co se jí stalo, řekl přímo Kaplanovi do očí, že on by to měl vědět nejlíp. A tak došlo k tomu, že Kaplan měl příležitost říct, co svým dotazem zamýšlel, což posledně nestihl. Vyplynulo z něho, že byl jednou na návštěvě u kamaráda, který měl pořád nějaké zdravotní problémy. A tak mu Kaplan začal domlouvat, aby zašel k doktorovi. Kamarád ovšem otráveně odvětil: „Furt do mě někdo hustí, buďto moje stará, nebo tento!"

Zdálo se, že ředitel si oddechl, když se tento omyl vysvětlil. Ale nebylo všemu trápení konec. Tentokrát opět Matsukas chtěl totiž vysvětlit, co tedy znamená ten výraz, který si všichni mysleli, že slyšeli, a který nakonec nebyl závadný. Ředitel nechtěl věřit, že to Matsukas myslí vážně. Ale on odvětil: „Já vím, co je teleman, nevím, co je nepotento." A to už bylo na ředitele moc. „Teleman ano, nepotento ne, teleman ano, nepotento ne..." neustále dokola opakoval.

„Pán présor necítí dobře, pán présor potšebuje čestávku?" ozval se starostlivě Kaplan. Ředitel už ze sebe dostal jen větu: „Ano, pan présor počebuje čestávku, aby se z vás nervově nepotento...!!!"

 

Volně zpracováno podle zvukové nahrávky četby na pokračování z knihy Leo Rostena Pan Kaplan má stále třídu rád.

Zobrazeno 2002×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz