Ještě jednou k hudební složce papežských mší

S „otevřenými dopisy" reagujícími na hudební doprovod při mši ve Staré Boleslavi se tady roztrhl pytel, stejně jako s reakcemi na ně. I když jsem to původně nezamýšlel, nedá mi to a taky něco přidám.

Nejprve ale k těm dopisům. Přiznám se, že původně jsem byl toho názoru, že se žádným dopisem biskupové zabývat nebudou. Proč? Protože jednak je to událost v minulosti, kterou už nelze ovlivnit, jednak ČBK musela vědět, jaká hudba se v Boleslavi bude provozovat, nechce se mi věřit, že by dopředu nevěděli o každé skladbě. A pokud to je tak, jak si myslím, tedy že to věděli, pak to ukazuje na jejich benevolenci, kterou žádné dopisy nezmění. A v neposlední řadě jsem měl za to, že se tím zabývat nebudou, ještě vzhledem k tomu, jak už dvě desítky let přistupují k hybridu zvanému Kancionál. Za dobu jeho používání se určitě ozval nejeden kritický hlas, na Kancionálu ovšem nebyla změněna ani čárka. Už tímto produktem ČBK ukazuje úroveň své liturgické komise nebo čí je to dílo.

I když vlastně - tímto sahám do vosího hnízda, pardon, já si neuvědomil, jak jsou biskupové na své dítě hrdí.

Ale zpět k dopisům. Po dnešním přečtení článku http://johan.signaly.cz/0910/verte-neverte si už myslím, že se tímto tématem zabývat budou. Neboť jestliže někdo prohlásí, že hudba je svěží kulisou pro slavení eucharistie, rozhodně tím pozornost upoutá. Až takovou, že tímto výrokem se určitě ČBK zabývat bude.

* * *

A teď už konečně k mému osobnímu názoru na hudbu jak ve Staré Boleslavi, tak v Brně. Ať z toho zas není super dlouhý článek, zkusím stručně.

Nejprve Brno. Ani tam nebyla ta hudba a průběh mše úplně košer. Především tam moc latiny nebylo. Už třeba ordinárium - latinsky chorálně bylo jen Sanctus a Agnus Dei. Zbytek byl vzat z Olejníka, jehož nápěvy nejspíš papež nezná. Takže mu nezbývalo než mlčet, navíc když to bylo česky.

Je pěkné, že se při sestavování hudební složky liturgie pamatovalo i na to, aby si zazpíval lid. Proč to však musely být ty největší odrhovačky?! Proč všude, kam přijdu na nějakou slavnost, tam nezpívají nic jiného než 829 nebo, jako v tomto případě, 512 - Bože před Tvou velebností? A proč se ty první dvě sloky vůbec musely zpívat, když jde o mešní píseň a v dalších částech mše už se tato píseň nezpívala?

A 712? Ještě větší úlet. Ano, jedná se o krásný eucharistický hymnus od Sv. Tomáše. Jestliže však chtěli udělat radost papeži, proč nezvolili tuto píseň v latině? Pod číslem 782 je to v Kancionále i latinsky, jeden z mála dobrých „přešlapů", asi zařazený omylem. Nápěv je téměř stejný, ostatně pochází z Francie 17. století, a tak je obecně známý. Papež latinský text jistě zná, melodii znají i ve Vatikánu, a býval by se mohl přidat. A že by tomu lidi nerozuměli? Mohlo se jim to dát do brožurky pod zpívaný text v rámečku česky.

Bohužel, dopadlo to tak, jak to dopadlo. Nejvíc mě mrzel ten český Olejník, tohle bylo k papeži hrubě neuctivé. To opravdu biskupové považují lidi za neschopné nevzdělance, kteří ty nápěvy a texty neznají? Opravdu všichni? A pokud to tak je - čí je to chyba? Proč pár desetiletí po II. VK neumíme žblebtnout latinsky? Byl jsem v Brně s jednou známou, která byla za češtinu jen ráda, dokonce i Christus vincit z trucu zpívala česky. Za celý svůj život k latině ani nepřičichla.

Až na zmíněné výhrady jsem byl s hudební úrovní v Brně spokojen. Varhaník s lidem předem nacvičil odpovědi a nápěvy, byl vážně skvělý. Sbory zpívaly taky pěkně, bylo to velmi vkusné.

* * *

O co lepší to bylo v Brně, o to horší to bylo ve Staré Boleslavi. To už se nedalo nazvat jinak než ignorance. Ordinárium komplet české! Hrůza. Vím, že to tam byli převážně mladí lidé. Ale je to důvod, při mezinárodní mši?

Žalm? Ještě větší hrůza. Původně, když jsem předem věděl, že bude zpívat Credenc, celkem jsem se těšil, protože si ho pamatuju z Tábora. Ani v Táboře se jim vše nepovedlo, ale celkově to šlo. Ovšem v SB si to totálně pokazili. Neříkám, že bylo vše špatně. Dokonce musím přiznat, že ten žalm si pamatuji dodnes. Výrazné věci si člověk prostě zapamatuje, a třeba to tak bylo i míněno. Ovšem šlo zrovna o nešťastný příklad k zapamatování. A celkově to byla před papežem ostuda. Víc k tomu asi nenapíšu, je totiž fakt, že ten, kdo byl třeba osobně na mši, to může vnímat trochu jinak než zprostředkovaně z televize. Přesto - skutečnost je taková, jaká je, a skutečnost přenesla i televize.