O etice a úskalích umělého oplodnění

Minulý měsíc[1] proběhla médii zpráva o úmrtí nejstarší matky na světě. 69letá Španělka Maria del Carmen Bousada díky umělému oplodnění porodila v 67 letech dvojčata. Jak je možné, že lékaři k takovému zákroku v tomto věku svolili? Inu, Bousada prodělala hormonální léčbu a nechala se oplodnit ve Spojených státech, kde se jí navíc na věk neptali... Žena sama si troufla na děti v tomto věku proto, že údajně věřila, že se dožije stejného věku jako její matka, která zemřela ve 101 roce. Nicméně se šeredně zmýlila. Dostala rakovinu a pak už to nemělo dlouhého trvání.

Událost rozvířila diskuzi o těhotenství starších žen a o umělém oplodnění vůbec. Přiznám se, že když jsem ve zpravodajství tuhle reportáž viděl, kroutil jsem spíš hlavou. O čem tady diskutovat, když není o čem? Copak musí člověk za každou cenu a ve všech oblastech sám sobě dokazovat, že je všemocný? Lidé dnes častokrát jdou proti přirozenému řádu věcí. A tak je to i tady.

Hlavním zlem pochopitelně je, že pro to, aby se mohlo narodit jedno dítě, pro úspěšnost jediné spermie, je nutné obětovat řadu dalších. Umělé oplodnění je navíc nepřirozený zásah do organismu ženy. V případě, že se první odběr vajíček nezdaří, tak se ke všemu ještě vše opakuje. Další věcí je, že i tady musí přijít ke slovu muž. Jako jsou ženy, které touží mít dítě bez muže, tak jsou muži, kteří jsou ochotni poskytnout své sperma.

A to je další rána. Narodí se dítě, které nemá otce. Přitom děti mají přirozené právo narodit se do úplné rodiny, být počato z láskyplného vztahu dvou osob rozdílného pohlaví! Pokusy o umělé oplodnění jsou z části motivovány sobectvím žen, které chtějí mít dítě samy, bez chlapa.

Ve druhé skupině pak jde o to, že se touto cestou pokoušejí mít děti i bezdětné manželské páry. Záměr jistě ušlechtilý, vždyť přece teď by se dalo říct, že tady přece je láskyplný vztah muže a ženy! Ano, ale - i tady musí být zachován princip přirozenosti, tzn. dítě musí být počato přirozeným spojením vajíčka a spermie. Při umělém oplodnění se obojí realizuje zvlášť.

A pochopitelně, jak už jsem naznačil výše, nemusí se podařit, a většinou ani nepodaří, první pokus. Muž musí poskytnout více spermií, ale manželé chtějí jen jedno dítě. Kam jde ten zbytek? Buď zahynou samy, nebo lékaři selektivně vyberou ten „nejlepší kousek", a zbytek sami zlikvidují. Pokud se z toho zbytku něco takzvaně „hodí", kryogenicky to zmrazí a použijí k budoucím pokusům. Tomu nelze říct jinak než vražda na každém kroku.

Je jasné, že neplodnost mnoha párů je v dnešní době jedním z civilizačních strašáků. Neexistuje ale nějaké „právo na dítě". Dítě není produkt, ale dar. V prvních chvílích by se měl pár snažit o léčbu neplodnosti, a pokud to ani po opakovaných pokusech nepůjde, měl by poskytnout domov nějakému dítěti (nebo i více dětem) prostřednictvím adopce. Vím, není to totéž jako biologické rodičovství, ale třeba i k tomu může Bůh volat. Vždyť dnes je tolik dětí, počatých nezodpovědným a nezralým dospělým lidem, kteří nezvládli svou rodičovskou úlohu... A i tyto děti chtějí přirozený domov, na jaký mají právo.

Bohužel v dnešní době spousta lidí světa nectí základní hodnoty a neuvědomují si, jaké zlo představuje umělé oplození. I když se najdou i výjimky, viz jeden z mých odkazů. Jsem rád, když se najde někdo ze světských lidí, kteří dokážou změnit názor, a prosme Pána, aby jich bylo víc a abychom dokázali pravdu láskyplně ukazovat světu.

Závěrem pár zajímavých odkazů:

Herečka Slavíková hovoří o pokusech o umělé oplodnění

Umělé oplození na stránkách Hnutí Pro Život ČR

Postup při umělém oplození - Hnutí Pro Život ČR

Metoda IVF podrobně podle Centra asistované reprodukce

Článek o případu Bousad na idnes.cz

[1] Článek jsem připravoval už dřív, ale k napsání jsem se dostal až teď