Chcete DVD přehrávač?

Založte si u nás účet. Asi tak by se dal stručně popsat obsah dopisu, který mi včera přišel klasickou poštou v obálce. Odesílatelem byl jeden z bankovních ústavů. (Tímto se omlouvám, pokud si někdo myslel, že mám doma tolik DVD přehrávačů, že nevím, co s nimi a že nějaký nabízím jen tak. Nemám žádný.)

A nutno říct, že stejný bankovní ústav mi podobnou nabídku neposlal poprvé. Už v lednu dorazil podobný dopis, ovšem jako dárek byly dvě možnosti: tisícikorunová poukázka na nákup v Tescu nebo poukázka stejné hodnoty na nákup pohonných hmot. Jelikož jsem na to nijak nereagoval, tak mi pak i volali (čehož se ostatně obávám i teď). Ale stejně jsem to odmítl. Jednou z podmínek je, že na tento svůj nově založený účet budu každý měsíc posílat aspoň 10 000 Kč, nebo teda že mi tam bude tolik peněz chodit. Ale kde bych to vzal! Moje poslední práce byla tak špatně placená, že pětimístnou cifru jsem na výplatnici za celý rok viděl jen dvakrát. A to jen proto, že jsem dělal furt - víkendy, státní svátky, dvanáctihodinové směny. A pětimístnou cifru to překročilo doslova o pár jednotek.

Ale i kdybych nakrásně ty peníze vydělával, nemám důvod měnit banku. Časy, kdy jsem naletěl na každou zdánlivě výhodnou nabídku, jsou už snad doufám pryč. Co chci, to už mám, co nepotřebuju, nemám. Takovéto útoky mě dovedou leda tak rozdráždit a přimět zase o tom napsat na blog. Já vím, že už jsem několikrát podobné téma rozebíral, ale prostě si nemůžu pomoci.

Proč je svět tak materiálně zaměřený? Nepoučili jsme se už dost? Současná ekonomická krize je podle mě výsledkem právě toho, že člověk chce stále víc, že tomuto světu vládnou peníze a konzum. Kdy to skončí? Ze všech stran nás bombardují podobné nabídky. Někdy si říkám, že dříve, když byl život jednodušší, taky to mělo něco do sebe. Když nebyly mobily, nikdo vás s nějakými nabídkami neměl šanci obtěžovat. Bankovní účty, platební karty - to všechno se k nám rozšířilo až v 90. letech a zprvu nijak masově. A dneska? Banky se předhánějí, která nabídne lepší kreditku, aby mohla rýžovat, a lidi jich mají i několik. O spotřebitelských půjčkách, které nabízejí i nebankovní subjekty, ani nemluvě.

Exekutoři mají žně, protože lidi si toho naberou tolik, že pak nejsou schopni splácet. Klín vytloukají klínem, další půjčkou. Oč méně starostí proti smrtelníkům, kteří jsou ve světě, mají osoby duchovní a řeholní!

Přiznám se, že i ve mně se to neustále mele. Na jednu stranu ten mamon, tu neustálou honbu za penězi, nenávidím. Uvažoval jsem i jednu dobu, jestli moje cesta taky není spíš ta řeholní. To bych od takových věcí měl klid. Jenže řeholní život není jen o tom.

A pak je tu zas druhá stránka. Na druhou stranu není občas špatné mít peníze a moci si něco koupit, co člověk chce. Nepotřebuju toho moc - občas koupím nějaké slušivé hadry(rozuměj oblečení), občas nějaké DVD nebo CD. A taky nejsem omezený, když chci někam jít. Když chci jít na koncert nebo sportovní zápas, můžu jít. Apod.

A tak jsem si řekl, že to ještě zkusím ve světě. Teď od září budu mít mnohem lepší práci než jsem měl předtím, snad i víc peněz, tak uvidíme, co to se mnou udělá. Buď se mi mamon definitivně znechutí, nebo to prostě budu brát, jak to je.