aneb To nejlepší ze mne :)-

Trochu o dětech aneb Co mě zaujalo z pastýřského listu

4. 7. 2009 16:36
Rubrika: Svět | Štítky: děti , pastýřský list , rodina

V neděli 28. června se v katolických kostelích četl pastýřský list, věnovaný nadcházející papežské návštěvě v ČR. Mne však nejvíce zaujala jakoby vsuvka o vztahu společnosti k dětem a rodinám. Některé části bych rád okomentoval vlastními názory.

 

Naděje se nejvýrazněji projevuje na vztahu k budoucnosti, jejímiž nositeli jsou děti. Současná společnost nemá dost naděje a zdálo by se, že proto má málo dětí.

Tohle není možné paušalizovat. Děti se rodily vždycky, a vždycky budou. V minulosti byla větší chudoba, mnohem větší, a přesto se rodilo více dětí. Dnes máme všeho dostatek, až nadbytek, patříme k té vyspělejší části lidstva. Jakou naději zde tedy mají na mysli? To, že se rodí méně dětí, je dáno více faktory. Např. větší úrovní vzdělání. Kdo dříve studoval? Rozhodně ne každý, a už vůbec ne ženy. Dnes mladý člověk, pokud jde na vysokou, skončí někdy v 25 letech, a pak teprve naplno začne být ekonomicky aktivní. Roli zde hraje taky to, že nemusí hned nastoupit do práce. Zvláště v dnešní době.

Je fakt, že někteří mladí lidé, když začnou vydělávat, nemyslí hned na rodinu, ale chtějí si tzv. „užít", dokud jsou svobodní. A i když pak chtějí založit rodinu, natolik si zvyknou na určitou sociální úroveň, že nechtějí více dětí. Každé další totiž automaticky jejich životní úroveň snižuje, protože většinu peněz prostě spolkne dítě. A to někteří sobečtí lidé nejsou ochotni připustit.

Myslím ale, že zvláště křesťané snad ve velké většině smýšlejí jinak. Vždyť už když chtějí přijmout svátost manželství, jednou z podmínek je, že sami chtějí děti. Musí zde být ten úmysl. Navíc - co rozhodne o tom, že lidé nakonec i přes nepříznivé podmínky mají děti? Já bych řekl, že láska. Děti se rodily i za světových válek. Proč? Proč lidi chtěli přivést děti i do světa, který válčí? Protože chtěli darovat život, chtěli převzít tu zodpovědnost. A taky oprávněně doufali, že válka nebude trvat věčně.

A stejně tak je to i dnes. Někdo může říct: „proč přivést dítě na svět, ve kterém je všechno nejisté? Ekonomická krize, krize morálních hodnot, globální oteplování a ekologické změny, nezaměstnanost... má vůbec cenu do tohoto světa přivést dítě?" Odpověď na tuhle námitku už jsem vlastně dal. Je jí ta touha předat život, vychovávat děti, vzít na sebe tu roli. Většina lidí tu touhu v sobě má. Žádná doba nebyla lehká, není ani ta dnešní. Ale tohle nemůže od předávání života odradit.

Kdyby si každý řekl to, co jsem napsal v té námitce, a přestaly by se rodit děti, tak za nějakých 150 let lidstvo vymře. Zatím to ale nehrozí.

 

Děti jsou nejdražším Božím darem. Jsou darem, ale současně i úkolem. Záleží na našem příkladu, jak budou vychovány...

Výchova dětí je dalším problémem současné doby a výzvou těm, kteří přijmou na sebe rodičovskou úlohu. Žijeme ve věku techniky, o které se našim předkům ani nesnilo. I to, o čem psal Jules Verne, je dávno překonanou skutečností. Generace, která teď vyrůstá, a všechny, které přijdou po ní, budou už žít od dětství ve věku počítačů, mobilů a kdoví co ještě přijde. Ještě za mé školní docházky byl ZX Spectrum výkřik techniky, úžasný vynález. Já byl tou první generací, která zažila předchůdce dnešní podoby počítačů, před námi se o takových opět nikomu nesnilo.

Říkám si ale, jestli je dobře, že dnešní děti znají počítač od útlého věku. Děti se dřív naučí používat počítač než rozeznat veverku od lišky. Dřív vidí les na obrázku v počítači než naživo. Naučí se zabíjet imaginárního nepřítele než vytvořit si vztah k živé přírodě i k ostatním lidem. A na tom je něco špatně.

Neříkám, že počítače jsou samy od sebe špatné. To jistě ne. Ale proč by se děti měly hned v raném věku seznámit s tím, co je bude stejně provázet po celý zbytek života? Dřív by prostě měly prozkoumávat a poznávat skutečný svět okolo. To, co do dětí vložíme právě v předškolním věku, to si ponesou s sebou do života. Tu základní výbavu totiž dostanou právě v tomto období.[1]

 

A pochopitelně nejde jen o počítače. Je důležité i to, jak se rodiče dětem věnují. Dnes spousta rodičů odloží dítě u televize a něco tam pustí, to je jedno co, hlavně že mají na chvíli klid. Přitom v televizi v dnešní době je spousta odpadu, leckdy i škodlivého. Proč se neposadit u televize zároveň s dítětem? Abych věděl, na co se dívá, že je to dobré, abych případně vysvětlil, když tam bude něco nesrozumitelného... I za cenu, že mě jako dospělého to bavit nebude. Prostě věnovat se dětem, být s nimi. Podle průzkumů se český otec věnuje svým dětem v průměru jednu minutu denně. To je snad špatný vtip. To jsou Češi tak špatní otcové?

Ano, otec nemůže být spojen s dítětem tak těsně jako jeho matka. Jako žena, která dítě nosila ve vlastním lůně, odmala ho krmila, starala se o něho... Ale i otec má svou nezastupitelnou roli. Nikdo ho nemůže nahradit. Uvědomme si to konečně. Dítě získává v chování svých rodičů vzor, jak se má jednou samo chovat. A znovu říkám - to, co do dítěte vložíme, to se jednou vrátí. To dobré i to špatné.

 

... jaké hodnoty budou mít v jejich životě rozhodující roli, co pro tyto hodnoty budou schopny obětovat. Od čeho se bude odvíjet základní smysl jejich života? A můžeme si položit otázku: Bude zakotven v Božím království?

V dnešní době je důležité pro křesťanské rodiče více než kdy dřív vést své děti ke správným hodnotám a postojům. Dnes může každý hlásat svobodně sebevětší blud. Děti, jak známo, jsou snadno ovlivnitelné, dají se nalákat vším, co na první pohled vypadá tak dobře a správně. Proto je důležité neuvěřit špatnému, poznat zlo. Pomocníkem na úzké, ale správné cestě opět mají být v první řadě rodiče. Musejí dítě naučit, že to, že něco prohlašuje nebo dělá většina, neznamená automaticky, že je to tak správně. Kdyby 99% lidí tvrdilo, že meloun je ovoce, nikdy se ovocem nestane jen tímto prohlášením. Stejně tak lež se nikdy nestane pravdou ani pravda lží.

Vyprošujme naší vlasti, a nejen jí, hodně takových rodičů, kteří budou brát svůj doživotní úkol vážně a zodpovědně a vychovají své děti ke správným hodnotám a životním postojům.

 


[1] I v pozdějším věku je ale dobré, když dítě nesedí jen u počítače. Vzpomínám na reportáž v televizi, jak žák základní školy přišel k úrazu při hodině tělocviku. Při hraní obyčejného volejbalu si zlomil prsty na ruce. Takové jsou následky toho, že se děti nepohybují a sedí u počítače. Pak i obyčejný fyzický výkon je nad jejich síly.

 

Zobrazeno 1475×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz