Jak jsme se málem topili

Začalo to tím, že se ozvala siréna. V krátkých intervalech se houkání opakovalo nejméně desetkrát. Pak následovalo hlášení obecního rozhlasu:

„Pozor, pozor! Upozorňujeme občany, že se blíží přílivová vlna osm metrů! Zabezpečte své domovy a majetky!"

Ilustrační foto, nikoli z naší vesnice. Ode mne se fotek asi nedočkáte, já nefotím.

Ve mně by se krve nedořezal. Sice jsem při opakování hlášení zjistil, že se nejedná o osm metrů, ale „od Fulneku", kdo ale sledujete zprávy, víte, že o moc lepší to nebylo. Ve Fulneku spadlo během 20 minut na 40 mm srážek, což logicky znamenalo, že k nám po proudu přijde povodňová vlna. A opravdu - potok se začal zvedat, nejdřív pozvolně, ale pak už děsivě rychle. Z předchozích dnů, kdy denně pršelo, byl už sám o sobě z půlky plný, takže bylo jasné, že jestli přijde něco takového, jak mělo přijít, tak se voda vylije z břehů.

Už když se potok vylil v 5 km vzdáleném Fulneku, začaly k nám přijíždět hasičské vozy odevšad. Postupně se přidala i policie, později dokonce dorazilo nějaké zásahové komando (fakt, chlapíci v černém, profíci). My máme barák hned za mostem, druhý v ulici, a byli jsme vytopeni už v roce 1997. Bylo jasné, že pokud přijde další voda, dům už to nevydrží. Je to starý dům, jedna část postavená z vepřovic, šlo by to ke dnu celé, i ta část postavená z normálních cihel. Nicméně i tak jsme vynesli do patra, co se dalo, něco do stodoly, a čekali jsme, co přijde. Pokud by se voda začala přelévat, byli jsme připravení utéct kamkoli na kopec. Naštěstí tam nějaké máme.

Když už se opravdu voda začala přelévat přes most, vzal jsem kolo a odjel asi kilometr dál proti proudu k tetě. Tam paradoxně byla voda níž, do vylití chyběl asi metr a půl[1]. Krátce nato však došlo ke kulminaci vody, a tak jediná obrovská vlna, která by naráz smetla všechno, naštěstí nedorazila. Měli jsme ale nahnáno.

Dům jako takový máme sice pojištěný, ale ne domácnost. Ne že bych byl jako majitel nemovitosti tak nezodpovědný, ale říkal jsem si, že stejně nemáme doma nic pořádného, kvůli čemu by stálo za to platit další peníze, když jenom za barák platíme ročně 4 000 Kč. Ale pár věcí by se přece jen našlo. Vloni koupená lednička s mrazničkou, synovec si koupil nové kolo, jeho notebook je taky starý teprve rok a půl, i když cena počítačů klesá drasticky...

Teda abych řekl pravdu, pojistku na domácnost ještě máme. Jenže z roku 1992, a tehdy byly jiné pojistky, které se skoro na nic nevztahovaly. Takže bychom stejně nic nedostali, zvláště když se změnil spolumajitel nemovitosti (tedy já). Jenže jak to tak vidím, asi si budu muset novou pojistku dát. Dnes už se do pojistek dá zahrnout skutečně téměř cokoli si vzpomenete, a po takové události je každá koruna dobrá.

Zvlášť pokud by člověk přišel o všechno. Kdyby bývala přišla voda, jako první by se zřítila ta část domu, kde bydlím já, bez ohledu na to, že bydlím nahoře v patře. Zůstalo by mi asi jediné - tento internetový blog. Ten žádná voda nevezme, což je pro ty, které moje články zajímají, určitě dobrá zpráva... A taky jsem musel skončit aspoň trošku pozitivně.

[1] Což závisí na více věcech, na rychlosti toku v určitém místě, záhybech potoka (neteče celou dobu rovně) apod.