Dne 20. července 2009 tomu bude 40 let od chvíle, kdy se lidská noha poprvé dotkla povrchu oběžnice planety Země. Tři členové posádky Apolla 11 strávili na měsíčním povrchu necelý jeden pozemský den. A doposud posledními, kdo se prošel po Měsíci, byla posádka Apolla 17 v roce 1972. Od té doby se výzkum zaměřil i na vzdálenější objekty naší sluneční soustavy a později i mimo soustavu, dál ke hvězdám.
Nicméně i tato událost, kterou si teď připomínáme, je důvodem k malé oslavě. Ve své době šlo o přelomovou událost, která odstartovala éru dalších kosmických výzkumů. Přesto - já osobně nepovažuju tuto událost za stěžejní.
Ano, je skvělé, čeho všeho byl lidský duch už schopen. Poznat oběžnici vlastní planety může být cenným zdrojem informací. Proč pak ale napínat síly k dalším, nákladnějším, výzkumům, které už naše omezené lidské možnosti nekonečně převyšují? Proč se vynakládají astronomické částky na dálkový průzkum vzdálených galaxií a slunečních soustav? Pokud jde o pořízení nějakých záběrů pomocí Hubbleova teleskopu nebo jiných zařízení, nebo pokud jde o teoretické poznávání hlubin vesmíru, dá se to ještě pochopit. Co ale nepochopím, je honba za jakýmkoli důkazem existence života na jiné planetě nebo dokonce planetách. Co už peněz šlo do vývoje a vyslání sond, které přistály na jiných planetách naší sluneční soustavy... a k čemu? Nebylo to zbytečné? Že pořídily fotky ukazující pustý, bezútěšný svět? No to je teda terno!
Nehledě na to, že, jak známo, není možné vyvinout větší rychlost než je rychlost světla. Více než těch nějakých 296 000 km za vteřinu zkrátka nelze vyvinout. Výkvět lidského ducha, to nejlepší, čeho byl člověk dosud schopen, se pohybuje rychlostí 11 km za vteřinu. I kdybychom dosáhli těch 296 000, vzdálenosti ve vesmíru jsou tak obrovské, že prostě nemáme prostředky ani zdroje na tak daleké cesty. Lidská posádka by po cestě vymřela a strojům by po určité době došla energie. Nehledě na to, že nikdo z těch, kdo by takovou cestu připravili, by se nedožil splnění mise.
Ne, já bych věděl o lepších možnostech, na co vynakládat peníze. Na chudobu třeba. Bohatí stále více bohatnou a chudí stále více chudnou. Na výzkum léčby nemocí. Je to rozhodně lepší způsob než jakási honba za přeludem, za planou nadějí. Sám Bůh přece člověku říká, jak je jedinečný! Podle žalmu 8 ho „učinil jen o málo menším, než jsou andělé". Jaká to pocta! Obyčejný člověk je vrchol stvoření, jedinečný. Bůh nám dal „vládnout nad dílem (jeho) rukou, všechno nám položil k nohám". Tzn. máme větší cenu než všechno to, co stvořil pro nás. I když to vládnout neznamená sobecky ničit vše kolem sebe. Člověk má být spíš rozumným a moudrým správcem toho, co je mu k dispozici. Ale do moudrosti má lidstvo v současné době daleko. Snaha najít stejný život, jako na naší jedinečné planetě, i jinde ve vesmíru je toho důkazem.
Lidstvo by se tedy mělo zaměřit spíš na řešení praktických problémů, které sužují i ten náš malý svět, místo aby se oddával planým nadějím, o kterých ví, že se nikdy nesplní. Vědí to teda přinejmenším ti, kteří věří živému Božímu slovu. Bůh nelže a na jeho Slovo se lze vždy spolehnout.
Závěrem několik odkazů:
Informace o misi na Měsíc z Wikipedie
Připravuje se nová expedice na Měsíc
výstava v ostravském planetáriu
http://www.rozhlas.cz/leonardo/technologie/_zprava/607746
Taky mám pocit, že peníze by se mohly dávat na mnohem lepší a důležitější věci, než se tomu děje teď...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.