Co si počít s tisícovkou?

Tak jsem včera našel tisícovku. Nevěříte? Tomáš taky nevěřil. Ale je to tak. Když jsem odpoledne přišel domů, řekl jsem si, že si pustím nějaké cédéčko, které jsem už dlouho neslyšel. Vybral jsem si své nejoblíbenější album od Metalindy. Pustil jsem CD a vytáhl z obalu booklet, abych se podíval na texty. A hle – uvnitř se na mě smál František Palacký. Teda nesmál, ale s takovým překvapením jsem fakt nepočítal.
Tak teď nevím, z čeho jsem měl včera větší radost, jestli z poslechu hudby nebo z toho cenného papírku. Hned jsem začal přemýšlet, co s nalezenými penězi udělám. Přišel jsem na několik možností:

1.    Koupit si Bibli.
Ne teda že bych žádnou neměl. Jenže jsem před lety, když jsem si tu současnou kupoval, neuvažoval, že jednou budu potřebovat větší písmena. Je to tak – navzdory mému věku je pro mě takové malé písmo prostě těžko čitelné, takže není divu, že tu domácí Bibli už moc nepoužívám, leda v nejnutnějších případech.
No a za zbytek peněz, pokud by něco zbylo, bych si asi koupil nový Kancionál, který vychází už od loňského září (!) a pořád není ke koupi, a možná by ještě zbylo i na Popelku nazaretskou od Renče.

2.    Věnovat peníze na bohulibé účely.
Mohl bych po více než roce přispět na provoz radia Proglas, když už jsem členem jeho Klubu přátel. Nebo na vydávání prospěšného časopisu Milujte se, který je závislý právě jen na darech. Mohl bych přispět na nově otevřené konto na pomoc rodině z Vítkova, která byla postižená útokem, nejspíše rasisticky motivovaným. A takových věcí by se jistě našlo hodně. Problém je, že tady člověk buď pomůže hodně jednomu nebo málo na více věcí.

3.    Nechat si ji.
Jednou i u nás budeme platit eurem a nebylo by špatné si tu tisícovku nechat na památku, jednou to třeba bude vzácnost. No jo, jenže je rozdíl nechat si na památku papírovou dvacku, jejíž hodnotu člověk oželel, a tisícovku, za kterou se pořád ještě dá něco koupit. Takže tudy cesta asi nepovede.

No nakonec si asi vyberu čtvrtou možnost. Použiju ji na doplacení úvěru, který ještě mám na kreditce. Tím pádem budu mít pak k dispozici celý úvěrový rámec a budu moci znovu čerpat peníze na dražší věci. Teď se mi peněz zrovna moc nedostává, a tak kreditka je momentálně jediná možnost, jak si konečně koupit nové kolo, což plánuju už několik let. Sice jsem si ho mohl pořídit už dávno, a i bez kreditky, ale tehdy jsem investoval peníze do počítače. To se též hodí, bez PC bych těžko psal blog na Signálech a byli byste ochuzeni o mé články :D

P.S.
1) Doufám, že se tady teď neroztrhne pytel s komentáři typu „Dej ty peníze radši mně, já bych věděl, za co je utratit“.

2) Prohrabal jsem i ostatní alba Metalindy, ale další překvapení se nekonalo. Ještě prohledám ostatní CD, mám jich na 150, takže nějaká šance třeba ještě je :D

3) Uvědomil jsem si, že mám celkem štěstí, že ta tisícovka je z roku 1996. Kdoví, jak dlouho to tam leželo, a od jisté doby neplatí bankovky vzor 1993. UFF!!! No i když – přinejhorším bych ji vyměnil v pobočce ČNB.