První černý bod pro Obamu

Když se Barack Obama stal americkým prezidentem, litoval jsem, že musím do práce. Nejraději bych to šel někam oslavit. Takového prezidenta Američané, potažmo celý svět, potřeboval! Člověk afroamerického původu, splněný sen Martina Luthera Kinga! Naděje na změnu! Důkaz, že i Američané můžou změnit své smýšlení k lepšímu! A první kroky nového prezidenta dávaly naději, že byl zvolen správný člověk, že se opravdu začne něco měnit k lepšímu.

Tohle jsem si myslel. Až do tohoto týdne. Teď ale Obama získal u mě první černý bod, a to natolik velký, že vydá hned za dva. A sice vinou toho, že zrušil zákon zakazující veřejnou podporu výzkumu embryonálních kmenových buněk. Přitom se sám označuje za věřícího člověka. Jak tedy může zastávat takový postoj? Jestliže něčemu věřím, měl bych podle toho i žít a smýšlet, vždyť praktická víra nespočívá jen v tom chodit do kostela.

Předchozí americký prezident nebyl rozhodně ideální, ale takovouto věc nikdy neschválil. Naopak se zasloužil o zákaz státního financování této oblasti:

„Nemůžeme dopustit, aby peníze daňových poplatníků sloužily k úmyslnému ničení lidských embryí.“ (George Bush 26. 11. 2001)

Jistě, jde jen o jednu věc mezi mnoha rozhodnutími, které za svoje prezidentské období Obama učiní. I kdyby ale nakrásně ten zbytek byl špičkový, přesto to tuto věc nevymaže. Představme si lékaře, který svou prací zachránil desítky nebo i stovky lidských životů. Pak se jednoho dne stane, že při nějaké autonehodě zaviní něčí smrt. Dostane se k soudu. Myslíte, že soudce nad tím mávne rukou, že řekne: „Vždyť zachránil před smrtí tolik lidí, takže mu tohle přece musíme odpustit“? Nikoli. I za ten jeden jediný zmařený život bude souzen.

A takhle to jednoho dne bude i s námi. Každý hřích nám bude sečten a nepomůže nám ani, když se budeme skrývat za množství dobrých skutků. A „komu bylo mnoho dáno, od toho se bude taky mnoho očekávat“.

I já očekávám – příští Obamovy kroky. A stále věřím, že se Amerika dala tou správnou cestou a že to je jen chvilkové vítězství Zlého, vždyť naděje umírá poslední.