aneb To nejlepší ze mne :)-

Obrana manželství

3. 3. 2009 11:59
Rubrika: Svátosti a svátostiny | Štítky: manželství
Znáte to. V dnešní době rodina a manželství dostává spíš na frak. Kolem nás je spousta lidí rozvedených, svobodných matek, lidí žijících jen tak v nějakém svazku… Takovými lidmi jsme doslova obklopení. Ukázkový příklad můžu dát já sám, pokud jde o kolektiv v práci.
A tak mě napadlo, jak já jako křesťan plním slova z Bible „Buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší víry“ (1 Pt 3,15b)? Připravil jsem proto pár možných odpovědí na námitky lidí proti rodině a manželství.

1. Na to, abych s někým žil/a, papír nepotřebuju.
To mi připadá stejné jako prohlásit, že nepotřebuju státní občanství. Že můžu žít kde chci a být jakékoli národnosti. Ano, máme svobodu pohybu, můžeme se odstěhovat až na druhý konec světa. Narozením v určitém místě se ale stáváme občany určitého státu, a i když jsme v cizině, pořád patříme tam, kde máme to státní občanství. V cizině jsme pořád jen cizinci. Občanství změnit taky můžeme, ale trvá to dlouhou dobu a žádný stát to nedá zadarmo. A občanství, příslušnost k určitému státnímu útvaru, nám poskytuje záruku, že se o nás stát postará, když to i v té cizině budeme potřebovat.
Podobně je to i s manželstvím. Náš stát se sice o rodiny moc dobře nestará, ale přece jen mají manželé některé výhody. Když přijde zátěžová situace, není na ni člověk sám, ale má někoho, kdo ho podrží. Stejně tak ve stáří, nemoci.
Kdo žije v partnerském svazku, není ničím vázaný. Jakmile ho partner omrzí, najde si jiného, protože zjistí, že ho ten druhý neudělal šťastným. Jak by taky mohl? Šťastným může, je schopný, učinit jen Bůh. Žádný člověk toho není schopný. Kdo bere manželství poctivě a nechá do něj vstoupit Boha, ten se nemusí bát, že ho ten druhý omrzí.

2. Stejně tak nepotřebuju žít v manželství, když chci mít dítě, dítě můžu mít i bez manželství.
V neposlední řadě je tu manželství i kvůli dětem. I ze světského hlediska, právního, je účelem manželství „založení rodiny a řádná výchova dětí“. I svět si je toho vědomý. Já opravdu neznám pro správnou výchovu dětí nic lepšího než je fungující úplná rodina, kde dítě vidí vzor chování muže i ženy. A podobně to vidí i církev. Jednou z podmínek pro přijetí svátosti manželství je, že nastávající manželé chtějí děti. Bez úmyslu mít děti církev nemůže svátost manželství udělit.
Navíc: svobodná matka? Není nic smutnějšího. Opět příklad z mého pracoviště. Jedna paní, 32 let, pracuje přes týden jako fakturantka. O víkendech sedí v marketu za kasou. Pracuje tam takhle už dva roky, víkend co víkend. Nepamatuju, že bych ji tam někdy neviděl. Snad možná při dovolené. Ale jinak je tam furt.
A důvod? Potřebuje peníze, protože je to svobodná matka. No chudák – jak ona, tak to dítě. Místo aby si se svou matkou užilo aspoň o víkendu, tak matka sedí za kasou. A i ta paní – co z toho života má, pořád jenom pracovat, a to jen proto, aby uživila dítě?

3. No dobře, ale než vstoupím do manželství, musím poznat, jestli se k sobě hodíme a vyzkoušet, jak se zachováme v různých kritických situacích.
Není možné všechno vyzkoušet dopředu. To bychom mohli taky čekat do konce života. Čekat, až přijde nemoc, jen proto, abych se dozvěděl, jestli tuhle situaci ustojím nebo ne, je pošetilé a řekl bych až opovážlivé. A situací v životě je celá řada. Stejně tak můžeme čekat, až náš protějšek bude mít autonehodu… Nesmysl, co, já bych řekl spíš rouhání.

4. Musíme taky vyzkoušet, jestli si padneme v posteli. Nevezmu si někoho, o kom nevím, jestli nám to bude klapat v posteli.
Manželství je svátost, jejímž přijetím se dva lidi stávají jednou bytostí, jedním tělem. Kdo bere manželství opravdu jako svátost, nechává do ní vstoupit Krista. Kristus je nad nimi oběma a působí v nich. Jak by si potom ti dva lidé nemohli padnout i v oblasti tělesné lásky, když je k tomu uschopnil Kristus, když se duchovně stali jednou bytostí? To už prostě není možné. Ale je nutné chápat to tak, jak jsem to popsal. A dokonce i sama Církev hlásá, že „manželství vzniká přijetím svátosti a dovršuje se pohlavním stykem“. Není tohle samo o sobě dostatečné?


Svými neumělými slovy nedokážu vyjádřit všechno. Snažil jsem se tu napsat svými slovy, jak manželství vidím já, jakou v něm spatřuju hodnotu. Moc krásně je to ale napsané v Katechismu katolické církve. Doporučuju k prostudování oddíl o svátosti manželství.


Sdílet

Komentáře

sanitan Mám pocit, že dotazy, které se tu snažíš zodpovědět jsou časté, ale nevystihují podstatu věci. Přijde mi, že lidé, kteří se takto ptají nekladou tyhle otázky proto, aby jim někdo vysvětlil, proč do manželství vstoupit, ale spíš proto, aby sami sobě omluvili svoji nejistotu, strach, zbabělost. Je obří závazek se někou "upsat" do konce života. Ale myslím, že podvědomně po tom většina lidí stejně prahne. Při tom se však bojí, že sami selžou a přitom tak nějak intuitivně shazují vinu na partnera - co když s ním nevydržím, co když on začne chlastat, když on onemocní.... Proč se ale nikdo neptá "dokážu pro něj být oporou? budu pro něj přitažlivá? Bude mi věřit? zasloužím si tu důvěru?" to radši spousta lidí řekne "když to s ním nepůjde, půjdu jinam". Už jsi ale někdy slyšel "když to se mnou nepůjde, má otevřené dveře a může odejít?" <br />
Jinak se spoustou řečeného souhlasím. Přijde mi smutné, že člověk mnohem častěji slyší "nepotřebuju papír&qu

Asterix pavlazdukovan: třetí bod nebyl zamýšlen proti době chození spolu. V tomto smyslu JE třeba se poznat, zda se k sobě hodíme, mj. i tím, že spolu prožíváme různé situace a všímáme si, jak v nich reaguje ten druhý. Jde ale o to nevyvolávat situace uměle, nečekat, až se něco stane, poznávat se právě v těch běžných situacích.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz