O Výstavu nejsvětější svátosti oltářní

Před lety jsem četl zajímavou knihu italského kapucína Raniera Cantalamessy nazvanou Eucharistie, naše posvěcení (tohle není reklama na knihu ani na toho kněze, jen doplňující informace pro zájemce). Snad to není opovážlivost, když se prohlásím za ctitele eucharistie. Dokonce i za svého biřmovacího patrona jsem si vybral francouzského kněze sv. Petra Juliána Eymarda, ačkoli frančtinu velice mírně řečeno nemám rád.

Ale zpět ke knize. Zaujala mě v ní hlavně kapitola, která byla celá věnovaná Kristově Krvi. A v ní mě zaujala jedna myšlenka. Cantalamessa navrhuje, aby se více prosazovala adorace Nejsvětější svátosti s vystaveným kalichem s Krví Páně. Je to jistě odvážná myšlenka, ale podle mě je to krok správným směrem.
Krev Kristova má stejnou hodnotu jako Kristovo Tělo. Ano, církev učí, že už samotné Tělo obsahuje v sobě i Krev, stejně tak to ale platí opačně – i samotná Krev obsahuje Tělo. Proč tedy aspoň občas nevystavit kalich s Krví?

Jistě, jsou tu praktické důvody. Zatímco totiž proměněný chléb nepropadá nějaké zkáze, tak proměněné víno, i když už není vínem, přece si uchovává všechny vlastnosti vína. Nemůže tedy být jen tak ponecháno na vzduchu delší dobu. Přesto – na tu krátkou dobu Výstavu by to snad šlo, ne?

Existují samostatné litanie ke Krvi Kristově. Proč by se někdo namáhal skládáním proseb a někdo jiný zase jejich zhudebňováním, kdyby nepředpokládal, že dojdou využití? Musí tedy existovat možnost aspoň občasného Výstavu kalicha s Krví. Anebo obojího najednou, proč ne?

Za 30 let svého života jsem ale ničeho takového nebyl svědkem, a pokud se nezmění smýšlení na příslušných místech, pokud zůstane jen u názorů nějakého kněze (i když renomovaného) nebo u přání laiků, tak ani v dalších 30 letech svědkem ani nebudu.