O hodnotě a důležitosti svátostí, obzvláště svátosti smíření a svatého přijímání

V tomhle zamyšlení chci opět psát svými vlastními slovy něco, co mě trápí.

Tak jako jsou lidé, kteří přijímají Krista, ale odmítají církev, tak jsou taky lidé, kteří jsou věřící, jsou v církvi, chodí do kostela, dělají všechno, jak mají… ale nechodí ke svátostem.
Evangelíci to mají jednoduché, ti mají jen dvě základní svátosti – křest a biřmování. Katolíci ale vědí, že svátostí Kristus ustanovil sedm, a tak se nemají vyhýbat ani těm ostatním (samozřejmě, většina lidí za svůj život nepřijme všech sedm, ale to sem teď nepatří). Znám ale lidi, kteří se jim vyhýbají.

 

Třeba můj dobrý přítel, jeden z nejlepších. Katolík, chodí do kostela, ale vždycky jde nahoru na kůr, odejde co nejdříve, nejlépe hned po požehnání… Je mladší než já, ale byl u biřmování dřív než já a v mladším věku, měl by tedy být mým vzorem. Ale není. Nechodí ke svátosti eucharistie ani smíření, vždycky si jen odsedí tu mši.
Tak mě napadá, proč vlastně do kostela chodí. Aby slyšel Boží slovo? To si může přečíst i doma, navíc dnes existují třeba i rozhlasové pořady, které se věnují studiu Bible (např. Světem Bible). Nebo aby si zazpíval? To může taky doma, i když to není ono zpívat mešní píseň mimo mši. Možná proto, že potřebuje společenství, jak jsem o tom psal v jiném tématu. Ale jak ho znám, tohle ho taky moc nebere.
On by vlastně mohl docela dobře být evangelíkem, když nechodí ke svátostem. To je přece to hlavní na mši svaté – eucharistická oběť a úžasný dar, který nám v proměněné hostii dává sám Kristus. On sám se nám dává a CHCE, abychom i my chtěli, abychom ho přijímali. Jistěže, jsme hříšní, ale On se přesto dává, nabízí se, a je podle mě větším proviněním pohrdnout Jeho nabídkou, Jeho láskou, než přijít k hostině s vědomím vlastní hříšnosti.

 

Vždyť i kněz jako Boží služebník je hříšný, a přece nikdy, při žádné mši svaté, nepohrdne Kristovým tělem a krví. Když jsme krátce po zpovědi anebo i několik týdnů, ale bez těžkého hříchu, máme jít pokaždé ke stolu Páně. Katolíka jaksi „zbavuje“ účasti na hostině jen momentální těžký hřích nebo když nepřijal svátost smíření delší dobu. S lehkým hříchem je ovšem možno přistoupit bez obav, vždyť Krev Kristova smývá lehké hříchy. Akorát je dobré nemít ani v tom lehkém hříchu zalíbení  :)-
Já třeba to dělám tak, že k přijímání přistupuju tak max. dva měsíce od poslední zpovědi. Pokud tedy nejsem mezitím už v těžkém hříchu. A po těch dvou měsících hledím co nejdříve jít ke sv. zpovědi, abych mohl znovu přijmout pozvání na hostinu. Nechat to delší dobu by se mohlo zvrtnout, mohl bych upadnout do stejné lhostejnosti jako ten můj přítel.

Nedopusťme nikdy, aby nám Kristus ve svátostech zevšedněl nebo dokonce zlhostejněl. A modleme se za ty, kterým se to stalo, aby poznali znovu hodnotu toho, co odmítají.