Koho volit? Je to jedno, neb se nic nezmění

Původně jsem nechtěl přispívat do tématu měsíce, ale když mám co sdělit, tak proč ne. Volby se blíží a já jsem čím dál nejistější v tom, koho zvolit. Nikdy to nebylo tak těžké jako teď. Jenže vlastně - zjistil jsem, že je to v podstatě jedno. Proč? Protože některé věci prostě změnit stejně nepůjdou.

Třeba státní dluh. Myslíte, že s tím nějaká strana něco udělá? Kdepak. V novodobé historii České republiky, tedy od roku 1993, náš stát jen v prvních letech hospodařil s rozpočtem vyrovnaným či mírně přebytkovým (tedy poté, co z federace zdědil už nějaký dluh, ale nijak vysoký), ale od roku 1996 se mu nikdy nepodařilo skončit rok beze ztráty. Tu větší, tu menší. Dokonce i v dobách relativní prosperity, tedy před nástupem krize, dluh státu rostl. Teď, když udeřila krize, si najednou ti, kteří předtím žili na dluh, vzpomněli, že je třeba s tím něco začít dělat. Teď to chtějí honem řešit. Jenže to stejně nevyřeší. Můžou se akorát pokusit minimalizovat výdaje, aby se zadlužení tolik nezvyšovalo, ale náš stát už asi nikdy nebude hospodařit s přebytkem, tato vize patří do říše fantazie. Už proto se to nepodaří, že jsme malá zemička, navíc závislá i na okolních ekonomikách. Jestliže v okolních státech je hospodářská recese a tyto státy mají samy problémy, jak se nám jako jedinému státu široko daleko může podařit překonat jen tak krizi? Copak jsme zemí, kam se investoři jen hrnou? Jinými slovy nikdy už nesnížíme státní dluh úplně na nulu, tomu nevěřím. Jde jen o to, aby se tento stát nepropadl do úplného bankrotu, jako se to stalo v Řecku.

A jaký recept mají politické strany na to, jak snížit státní deficit? Vzít i to málo, co stát dává. Letité nářky na státních dotacích závislých sociálních organizací, které i předtím žily ze dne na den a dostávaly na svůj provoz peníze až v průběhu roku, nejspíš za chvíli ustanou úplně - organizace totiž bez pomoci státu přestanou působit. Různé stacionáře, domovy, organizace na pomoc jakkoli znevýhodněným, ty se každoročně strachují, jestli vůbec budou mít peníze na provoz. Ti, kteří se bez pomoci neobejdou, asi skončí na dlažbě.

Ovšem to je jenom jedna velká skupina položek ve výdajovém balíku. Stát bere i na jiných frontách. Vemte si např., že v roce 2007 se snížilo životní minimum a od té doby nestouplo ani o korunu. Výpočet sociálních dávek probíhá podle nového systému, ve kterém mnozí na dávku ani nedosáhnou. Po 5 měsících jim skončí podpora z úřadu práce a pak už jim stát nic nedá, s poukazem na vzájemnou vyživovací povinnost. Některé strany chtějí i tyto zpřísněné zákony ještě zpřísnit a ubrat plošně na všech sociálních dávkách, vč. mateřské apod.

Je to normální? Kdo jiný si zaslouží podporovat než matka starající se o své dítě? Pro prvotní péči o dítě po narození v prvních měsících přece nikdo matku líp nenahradí, nějak to dítě vychovat musí. A i těm chtějí brát?!

Z jiného soudku. Představte si člověka, který onemocní a je hospitalizovaný. První tři dny nemoci nedostane ani korunu, přitom regulační poplatek za pobyt v nemocnici musí uhradit za každý den, tedy i za ty první tři. Nejen že nedostane ani korunu, ale ještě musí zaplatit. Nejsem proti těm regulačním poplatkům - ostatně, ani doma nejíme zadarmo, že (tedy pokud to vezmeme tak, že ty peníze jdou jako na stravu). Ale za nemoc nikdo nemůže, proč by měl být trestán tím, že při neschopence nedostane první tři dny ani korunu?

Další téma: daně z příjmu. Proč jsou některé strany, a zrovna ty, které tak zarytě chtějí najednou „bojovat proti dluhům", proti diferenciaci daní z příjmů? Není náhodou jedním ze znaků sociálního státu vzájemná solidarita bohatších s chudšími? Proč by ti, kteří mají nadprůměrné příjmy, nemohli do státní kasy odvádět víc než ti s příjmy podprůměrnými, a podílet se tak na zmírnění dopadů nízkých výdělků těm, kteří jich nedosáhnou?

Dnes se razí heslo, že se každý může, ba musí zasloužit sám o to, aby se měl dobře. Ale copak mají všichni stejné schopnosti, copak jsme všichni stejní? Někomu je dáno do vínku víc, někomu míň. A hodně ovlivní i obor, ve kterém se člověk pohybuje. Takoví sportovci párkrát kopnou do míče nebo urazí určitou vzdálenost na něčem za určitý čas a mají miliony, zatímco obyčejná prodavačka má základní plat. Přitom i ten sportovec spotřebovává věci a potraviny, které koupí v obchodě (nebo mu je koupí někdo jiný). Obchod by měl být jedním z nejdůležitějších, a podle toho také patřičně ohodnocených oborů lidské činnosti, ale skutečnost je přesně opačná. A asi se to nikdy nezmění.

O finančním ohodnocení a zabezpečení politiků a veřejně činných osob ani nemluvě. Být po mém, uzákonil bych, že ve vrcholové politice (poslanci, senátoři) může být jeden člověk maximálně po dvě volební období. Maximálně osm let, v případě prezidenta 10 let. Když to už teď jde u prezidenta, který nemůže být volen více než 2x po sobě, proč by to nemohlo jít u poslanců? 8 let nám předváděj, co dokážeš, pak jdi makat tam, kde jsi byl předtím.

Další věcí, která by se měla změnit, je to, že vláda by měla být složena z nestranných odborníků, a nikoli zase z členů vítězných stran. Proč musí automaticky lídr vítězné strany ve volbách být premiérem? Proč musejí být ministry opět jen členové politických stran? Současná končící vláda úřednická je dobrým příkladem, že to dobře funguje právě tehdy, pokud vládu tvoří nepolitické osobnosti, odborníci ve svém oboru. Protože pokud se ministrem stane zase nějaký politik, bude do parlamentu předkládat návrhy své strany, bude usilovat o prospěch pro vlastní stranu, o cíle své strany. Ten, kdo není svázán se žádnou politickou stranou, bude předkládat nestranné návrhy.

Jenže tyto dvě věci, tedy omezení doby „poslancování" a apolitická vláda, se nikdy nesplní. To by to hned jinak vypadalo, co? Zatímco teď to vypadá tak, že 80% vrcholových politiků jsou tváře, které se v politice pohybují už od dob polistopadových a nechtějí výnosný job jen tak opustit. Komu by se taky chtělo, že? Pokud se tak stane, tak jen tehdy, pokud se přijde na to, že dotyčný udělal něco nekalého a není už to možné dále zamlčet nebo zapírat. A když už odejít, tak ať z toho ještě co nejvíc vytřískám! I když už jsem si za ty roky přišel na dost peněz, každá kačka dobrá!

Proč některá politická strana nemá ve svém volebním programu jako jeden z cílů časové omezení výkonu politického mandátu? Hned bych takovou stranu volil. Jenže naši politici si nejsou schopni ani omezit výhody, které mají, natož aby si vědomě omezili dobu, po kterou můžou v politice působit. Jejich heslem je něco trochu jiného: chudým vzít, bohatým ponechat nebo ještě přidat. Není to tak dávno, co chtěli obyčejným zaměstnancům vzít i jeden z mála benefitů, které i v dnešní době firmy většinou nabízejí: dotované stravenky. Prý „proč by měla mít jedna firma monopol". Ale že poslanci mají lidové ceny jídel ve sněmovní kantýně, mají množství náhrad a do práce (neboť co jiného je jejich přítomnost na zasedání parlamentu) letí letadlem nebo jezdí služebním autem přes celou republiku, toho se nejsou schopní vzdát.

Když chce stát ušetřit a snížit schodek státního rozpočtu, ať nejprve začne u sebe. Pokud politici dobře odvádějí svou práci, ať si ty náhrady mají, ale aspoň zdaněné. Ať nemá každý náměstek na ministerstvu a každý úředník k dispozici služební auto pro soukromé účely. Ať politici nebydlí za státní peníze ve vilách. Ať nelítají zadarmo a zbytečně letadlem. U prezidenta, který jede jako reprezentant země na návštěvu do ciziny, je to něco jiného, když letí letadlem, ale proč by obyčejný poslanec měl za státní peníze cestovat letadlem, a ještě k tomu vnitrostátně? Lítá snad někdo z vás do práce letadlem? Pochybuji.

Ať se stát zaměří důsledně a důrazně na boj s korupcí, zvláště ve státem řízených institucích. Ať se zaměřuje na vymáhání dluhů z miliardových daňových úniků, místo aby pro stokoruny nebo tisícikoruny honil obyčejné lidi. Jenže vždycky je lehčí dostat z někoho pár tisícovek než dostat zpět miliony. Ať dbá na efektivitu práce státních zaměstnanců. Proč musí u nás v okresním městě trvat oprava kousku chodníku 3 týdny a proč musí na tom kousku být přítomno 10 dělníků? Na jiném místě rozkopali autobusovou zastávku, udělali díru, navršili tam hromadu kamení, oblepili to páskou, a od té doby se nic neděje. Už dva týdny. Možná, kdybych se zeptal, proč se nepokračuje, dostanu odpověď, že prší. Ale copak se nedělá i za deště? Zas takové slejváky ve městě nejsou, tam na kopci se dělníci topit nebudou. Kdyby na tom mákli, mají to za 2 dny.

Témat, která by se dala rozebírat, je daleko, daleko víc. Ale nechci unavovat. Závěrem ale ještě jeden odstaveček nebo dva.

Předložil jsem několik myšlenek, které nemají šanci být zrealizovány, pokud budou některé věci takové, jaké jsou. Teď už je pozdě, ale kdyby to šlo a kdybych našel dost podobně smýšlejících lidí, klidně bych třeba do příštích voleb (spolu)založil nějakou politickou stranu, která by prosazovala právě tyto a i mnohé jiné, zde nezmíněné, věci, a kde by se současný tristní stav přece jen trochu pohnul. Omezení doby politikaření na nejvyšší úrovni je opravdu asi ten bod, od kterého je potřeba se odpíchnout.

Pokud by měl někdo zájem pomaličku na tom začít dělat, klidně dejte vědět. Jenže stejně - bez známých tváří se dneska rozjezd nějaké politické strany asi neobejde. „Vékávéčka" prorazila do povědomí veřejnosti hlavně díky osobě jistého bývalého reportéra TV Nova, „topka" měla od počátku známé tváře, které akorát přešly odjinud... Je to dnes těžké prorazit, zvláště v politice.

Ale nápad je to dobrý, ne :)-

Uff... KONEC.

AKTUALIZACE:

Tak mateřská se nakonec vrátí na loňskou úroveň, a ještě k tomu dostanou rodiny zvýšené příspěvky vyplaceny zpětně od 1. ledna. Viz http://ekonomika.idnes.cz/materska-se-zvysi-na-lonskou-uroven-ani-klausovo-veto-tomu-nezabranilo-1ao-/ekonomika.asp?c=A100518_115505_domaci_kop